Třicet osm
Blakeův pohled
Pohlédl jsem na ni, vejce jí pomalu stékala po vlasech a obličeji. Proč mi to připadá tak povědomé? Zlostně se na mě podívala. "Díky, to jsem potřebovala, extra proteiny."
Ta slova.
Extra proteiny. Zamračil jsem se.
"Blakeu, nesměj se." Nevinný hlas kňourá. Ten hlas zní divně povědomě a jako by patřil dítěti. Šokovaně jsem zíral na Ley. Ztrácím rozum? Slyšel jsem to jenom já?
Podíva