Kapitola 33
Axton
Mé srdce buší zmateně, když zavěsím telefon, pouto křičí, abych se k ní a našim synům dostal. Panika v jejím hlase mi posílá strach do žil, mění ho v led. Strach, jaký jsem nikdy nepoznal tak silně, mnou prostupuje a já běžím ke dveřím ložnice. Strach o ně mi do žil vhání adrenalin a já se ani neobtěžuji obléknout; soustředím se jen na to, abych se k nim dostal.
Když jsem bral schody po dvou