"Co tím, proboha, myslíš?" zeptala se Jessica. Posledních deset minut se dohadovala před soudní budovou po telefonu.
Dnes byl její svatební den. Ona a její středoškolská láska Burke se zde měli sejít do půl jedenácté, aby se vzali.
"Burkeu, je tři čtvrtě na jedenáct, kde jsi?" zeptala se, hlas se jí chvěl.
"Jessico, dneska nepřijdu," řekl Burke.
"Jak to myslíš? Dneska se máme brát," opakovala. Tentokrát cítila, jak jí něco stéká po tváři. Popotáhla, aby zahnala slzy, aby si nezničila make-up.
"Jessico, nemyslím si, že tě miluju dost na to, abych si tě chtěl vzít a žít s tebou v jednom domě," řekl. Srdce se jí propadlo až do bot.
Svatbu plánovali společně od chvíle, kdy ji požádal o ruku. Věděl o jejím snu vdát se a žít v domě se zahradou, kde by si mohly hrát děti. Neměl dům se zahradou, ale plánovali si ho pořídit.
"Nebudu tě nutit, abys kupoval dům se zahradou," řekla. Pravděpodobně pro něj byla finanční zátěž příliš velká. Důvodem pro skromnou svatbu byly finance. Nebyli bohatí, ale pokud by se spojili, mohli by žít pohodlně.
Protože byli oba sirotci, neměli koho na soukromou svatbu pozvat. Plánovali udělat soukromou svatbu a říct to přátelům později.
"Burkeu, miláčku, nepřijdeš za mnou?" ozval se hlas zevnitř místnosti. Jessica věděla, že ten hlas zní povědomě, jen si ho v tu chvíli nemohla zařadit.
"Kdo to je?" zeptala se Jessica tlumeným výkřikem.
"Začínáš slyšet věci?" zeptal se jí Burke.
Jessica dobře věděla, že slyšela povědomý hlas. Znala ten hlas. Byl to hlas její nejlepší kamarádky.
"Je to Emma?" zeptala se tentokrát a slzy jí padaly z druhého oka.
"Proč by tu měla být Emma?" zeptal se Burke.
Jessica vždycky podezřívala svou kamarádku a svého přítele a konečně se ukázalo, že podezření byla pravdivá.
"Jessico, jdi domů a já za tebou přijdu v noci," řekl.
"Počkám tady, dokud nepřijdeš," řekla Jessica. Její hlas prosil. "Odpustím ti, i když jsi mě podvedl. Prosím, jen přijď, neztrapňuj mě," dodala prosebně.
"Dobře, ano, Emma je tady a víš co, Jessico, mezi námi je konec. Nemůžu si tě vzít ani s tebou zůstat. Rozejděme se tady," řekl.
"Ne, prosím," prosila Jessica a obličej měla zalitý slzami. Její prosby se setkaly s prázdným tichem. Burke hovor ukončil.
Jessica si vytrhla telefon od ucha a rozhodla se zavolat znovu, ale teď zjistila, že se nedovolá. Burke její linku zablokoval.
Dřepla si přímo před soudní budovou. Bylo jí jedno, jestli se na ni lidé dívají. Právě jí vytrhli srdce, rozbili ho na několik kousků a podali jí ho.
Vyplakala si oči, ale nemohla si pomoct a zaslechla rozhovor muže, který stál necelý metr od ní.
