Sto kapitola – něco není v pořádku
Ovládám emoce ve své tváři, jak nejlépe dovedu, i když nemůžu popřít fakt, že jsem právě zjistila obzvlášť zajímavá fakta o svém vlastním otci. Kvůli tomu zpochybňuji všechno ještě víc. Vím, že bych se ho na to nemohla zeptat. Už tu není. A ještě víc mě frustruje vědomí, že nemám nikoho, komu bych stoprocentně věřila. Vím, že mám tetu, ale věřím jí asi tak, jako komukoli jinému. Její slova jsou ta