Kapitola 46: Omlouvám se
Raymondův pohled
V momentě, kdy jsem ji spatřil, se mi zatajil dech.
Tři dny. Byl jsem v Anglii tři dny a sledoval ji z dálky. Sledoval, jak ráno opouští budovu a večer se vrací. Ale teď, když stojím tak blízko, vidím ji na vlastní oči, ne přes obrazovku nebo okno – něco se ve mně zlomilo.
Zhuntla. Vypadá tak vyzáble.
To byla první myšlenka, která mi prolétla hlavou, když jsem tam stál a zíral na