Jsi můj, Omego
Ashley66
cs
18+
689 kapitoly
Úvod
"Já, Alfa Ethan, tě odmítám, Omega Allison, jako svou družku." "Proč? J-je to kvůli Julii?" "Ne kvůli ní. Jen nemůžu být s Omegou." "C-co t-tím m-myslíš?" Nemohla jsem si pomoct a zadrhávala jsem. Ustoupila jsem. Rty se mi chvěly, neschopné vydat hlásku, a okamžitě jsem se chytla za srdce. ----------------------------------------------- Allison se zamilovala do Ethana Iversena, budoucího Alfy smečky Moonlight Crown. Vždycky chtěla, aby si jí všiml. Mezitím byl Ethan arogantní Alfa, který si myslel, že slabá Omega nemůže být jeho společnicí. Ethanův bratranec, Ryan Iversen, který se vrátil ze zahraničí a byl skutečným dědicem smečky, se nikdy nesnažil získat pozici a ani o ni neprojevoval žádný zájem. Byl to populární playboy Alfa, ale když se vrátil do smečky, jedna věc upoutala jeho pozornost, a to Allison.
První kapitola
Allison P.O.V.
"Přestaň na něj zírat," řekla mi moje nejlepší kamarádka Tereza a zavrtěla hlavou.
Odvrátila jsem pohled od Ethana Iversena, který si povídal s přáteli u stolu v pravém rohu.
Můj pohled na něm ulpíval neustále, aniž by to tušil.
Měl se brzy stát alfou naší smečky Moonlight Crown a já jsem byla jen obyčejná omega.
Seděla jsem s Terezou v kantýně naší školy. Byla přestávka, tak jsme si sem přišly popovídat.
Povzdechla jsem si a otočila se k Tereze.
"Já jsem jen-"
"Jo jo, rozhlížela ses a tvůj pohled na něj náhodou padl," řekla a uchechtla se. Usmála jsem se a odvrátila pohled.
Tereza byla moje nejlepší kamarádka. Věděla o mně všechno.
"Jsi dcera bety této smečky. Nenechá tě na holičkách," vyhrkla.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, chci, aby se na mě díval jako na obyčejnou holku, ne jako na dceru otcova bety."
"Jsi krásná. Určitě tě bude milovat zpátky. Jinak mu zlomím va-"
"Pšššt. Uslyší tě," přiložila jsem jí ruku na ústa, abych ji zastavila.
Nastal čas na další hodinu. Šly jsme do třídy.
Byla to hodina propagace značky. Nejlepší na tom bylo, že to byla jedna z mála hodin, kde mohli sedět starší i mladší studenti společně.
Čekala jsem venku s Terezou, když jsem uviděla Ethana, jak jde tímto směrem.
Zalapala jsem po dechu a čekala, až vejdeme společně, nevěděla jsem, jestli budeme moci sedět vedle sebe.
Už jsem se chystala vstoupit do třídy, když jsem cítila postrčení zprava a srazila jsem se s Ethanem.
Chytil mě kolem pasu a narovnal mě. Jeho žilnaté ruce a svalnaté paže mě objímaly. Málem jsem omdlela. Jeho teplo mě úplně obklopilo.
Mou pozornost upoutalo jeho světlé čelo s rozházenou ofinou, ostrý nos a tmavé oči.
"Jsi v pořádku?"
Slyšela jsem ho. Uvědomila jsem si, že zírám na jeho atraktivní rysy. Byl ve čtvrtém ročníku naší 'Moonlight University'.
Na rozdíl ode mě, která jsem byla studentkou prvního ročníku. Všichni se na nás podívali a zastavili se.
Po odkašlání jsem udělala krok zpět.
"J-jo, děkuju," odpověděla jsem nesměle.
Přikývl a vešel do třídy.
Viděla jsem, jak na mě ostatní dívky zlostně zírají. Všechny byly do Ethana šíleně zamilované. Byl to nejhezčí kluk, jakého kdy viděly, a třešničkou na dortu bylo, že byl jejich budoucí alfa.
Ale nelíbí se mi Ethan kvůli jeho atraktivnímu vzhledu nebo postavě. Mám ho ráda, protože mi jednou zachránil život, když jsem byla v nebezpečí. Kdo ví, co by se stalo, kdyby mě nezachránil?
"Jaké to bylo?"
Ozval se šepot. Otočila jsem hlavu a jemně šťouchla Terezu do paže.
"Au! Čekala jsem od tebe pusu na tvář. Ale ty do mě vrážíš!"
Moje nejlepší kamarádka se mě pokoušela dohodit s Ethanem, stejně jako mě před chvílí postrčila k němu.
"Bude se zlobit. Terezo, už to nedělej."
Povzdechla si a protočila očima. "Nejsem si jistá, jak získáš jeho srdce s takovou upřímností."
Zasmála jsem se a propletla jí ruku s tou svou. Vešly jsme do třídy. Třída byla úplně plná. Rozhlédla jsem se po místech a uviděla jsem několik volných židlí. Bohužel nebyly blízko Ethana.
Došly jsme k našim místům, která byla poměrně daleko od Ethanových.
Přišel profesor a začal s hodinou.
"Milí studenti, dnes se naučíme, jak vybrat nejlepšího sponzora pro váš produkt. Musíte si vybrat nejlepšího podporovatele."
Soustředila jsem se na hodinu. Dávala jsem pozor v každé hodině. Chtěla jsem ve škole dobře prospívat a udělat svým rodičům radost.
"Jako alfa Ethan, je tváří naší školy. Máme štěstí, že ho tu máme," řekl profesor.
Všichni, včetně mě, zírali na Ethana.
Zamračil se a řekl: "Ethane"
Profesor byl zmatený tím, co právě řekl.
"P-prosím?"
"Říkejte mi Ethan."
"Ano, ano. Je to velká čest," usmál se profesor.
Všichni se snažili nezasmat.
"Začni mazat med kolem pusy! Všichni ho tady rádi obdivují. No jo!" zamumlala Tereza.
Po jejích poznámkách jsem vyprskla smíchy. Viděla jsem Ethana soustředit se na knihu. Ale mohla bych tvrdit, že se nesoustředil na knihu a že přemýšlel o něčem jiném.
Byl to zdrženlivý člověk. Znali jsme se. Nejenže byl můj otec betou jeho otce, ale byl také nejbližším přítelem jeho otce.
Ale Ethan měl minulost.
Ethan nebyl synem našeho současného alfy, Neila Iversena. Byl synem bratra Alfy Neila, Evana Iversena.
Nicméně, ztratil své rodiče, když mu bylo pouhých pět let. Alfa Neil ho poté plně přijal.
Všichni popisovali Ethana jako stín Alfy Neila. Alfa Neil chtěl, aby se stal dalším alfou smečky.
Ale bylo tam něco víc.
Alfa Neil má také syna. On a Ethan byli stejně staří.
Všichni věděli, že Alfa Neil a jeho syn Ryan Iversen mají napjatý vztah.
Ryan byl také někdo, koho jsem znala. Neviděla jsem ho od svých jedenácti let. Bylo to téměř osm let, co ho jeho otec poslal do zahraničí.
"Půjdeš dnes večer?"
Vytrhla jsem se ze svých myšlenek. "Cože?" Zeptala se Tereza.
"Ryan Iversen se dnes vrací. Starší studenti mu pořádají uvítací večírek."
Zamračila jsem se. "Vždyť ani není studentem naší školy."
"Připojí se k naší škole," řekla nám dívka v mé přední sedačce.
"Pozorovali jsme, že dnes přišli čtyři bojovníci smečky navštívit děkana, a profesor řekl našim chlapcům, že Ryan je náš nový přestupující student."
"Aha," zamumlala jsem.
Ryan nebyl stejný jako Ethan. Byl jeho úplný opak. V našem dětství jsem ho jen viděla, jak se na všechny zlobí.
"Půjdeš se mnou?" zeptala se Tereza.
"Ne."
"Zvaž to. Ethan určitě půjde."
Když jsem se podívala na Ethana, povzdechla jsem si. Nyní se soustředil na svůj telefon.
Po všech hodinách mě Tereza vysadila doma, protože můj dům byl na její cestě.
Viděla jsem, že v mém domě nikdo není. Vytočila jsem číslo své matky.
"Mami?"
Řekla jsem, jakmile přijala hovor. "Kam jste šli?"
"Už jsi zpátky doma, zlato? Určitě máš hlad. Jdi do kuchyně. Udělala jsem ti oběd, než jsem šla do domu smečky."
"Dům smečky? Co tě tam přivedlo?"
"Ryan se dnes vrací. Takže mě Luna Ella kontaktovala, jestli bych jí nemohla pomoct s vařením oblíbených jídel jejího syna. Víš, jak moc měl Ryan rád moje jídlo, když byl malý."
"Dobře, mami."
Zavěsila jsem telefon.
Moje matka zbožňovala jak Ethana, tak Ryana. Moje matka se také přátelila s Lunou Ellou, takže jsme byli opravdu blízcí rodinní přátelé. Chodili jsme spolu na každé setkání a oslavu.
Šla jsem do svého pokoje a osprchovala se. Poté jsem si dala pozdní oběd.
Tereza přišla večer ke mně domů. Byla jsem oblečená ležérně v modrých džínách a volné černé košili. Vlasy jsem měla stažené do vysokého culíku. Nechtěla jsem na sebe upoutávat pozornost.
"Jdeme," řekla jsem Tereze.
Naskočily jsme do jejího auta a odjely do klubu, kde naši starší studenti pořádali večírek.
Vešly jsme do klubu. Mou pozornost upoutal kouř a hlasitá hudba. Nikdy předtím jsem v klubu nebyla, takže to pro mě byla úplně nová zkušenost.
"Pojďme si ven dát nějaké pití," poznamenala Tereza a táhla mě s sebou.
Viděla jsem, že se tohoto večírku zúčastnil prakticky každý populární student naší školy.
Najednou jsem viděla Evana, jak si s někým povídá.
"Hned přijdu," řekla jsem Tereze, než jsem šla k Ethanovi.
Nebyli jsme cizinci; byli jsme rodinní přátelé.
Přiblížila jsem se k němu a zastavila se za ním.
"Ethane"
Otočil se ke mně čelem. Usmála jsem se na něj, ale pak jsem uviděla jeho bývalou přítelkyni Julii, jak stojí před ním.
"Ano?" zeptal se.
Neměla jsem tušení, co mu říct nebo jak ho pozdravit.
"A-ahoj."
Jen přikývl hlavou a otočil se, aniž by odpověděl. Udělala jsem krok zpět, ale slyšela jsem tu dívku.
"Znáš ji?"
"Hmm."
"Jako že je to někdo, kdo by mohl být tv-"
"Není to můj typ."
Slyšela jsem jeho odpověď. Věděl, že ještě stojím za ním? Jak mohl říct takovou věc ostatním? Nebyla jsem jeho typ? Proč?
Zaťala jsem pěsti. Moje slzy mi zamlžily oči.
Nic jsem jasně neviděla. Viděla jsem opar. Udělala jsem pár kroků zpět.
Moje záda se najednou rozdrtila o tvrdou hruď.
Otočila jsem se hned zpět, ale nic jsem neviděla, protože jsem plakala.
Párkrát jsem zamrkala a můj zrak se začal vyjasňovat.
Viděla jsem pár černých očí, jak na mě zírají.
Můj pohled byl přitahován k rysům obličeje.
Černé vlasy, silná čelist, husté obočí a světlý a čistý obličej.
Viděla jsem, jak jeho oči sklouzávají dolů k mému oblečení, než se vrátily k mé tváři.
Pak jsem uslyšela jeho hluboký, ledový hlas.
"Kdo jsi?"
