Venku za dveřmi Patrick s chladnou tváří zvedl telefon. "Co se děje?"
"Patricku, nežeň se s nikým jiným! Počkej na mě, ano?" V hlase Glorie se od prvního slova objevovaly stopy pláče.
"Už je pozdě!" Patrickův hlas byl ledový a postrádal soucit.
Glorie se zdála být vyprovokovaná a vztekle vykřikla s pláčem, hlas se jí třásl: "Patricku, budeš toho litovat! Už se k tobě nikdy nevrátím!"
S chladným výrazem Patrickův postoj zhoustl do zlověstnosti, když hovor náhle ukončil.
"Litovat, jo?" ušklíbl se v duchu. "Nikdy v životě jsem ničeho nelitoval!"
Otočil se, rychle otevřel dveře a zamířil k Violet, která byla ponořená do myšlenek. Hlubokým hlasem se zeptal: "Jsi připravená?"
Violet přesně věděla, na co naráží. Co se mělo stát, se nakonec stane. Přikývla. "Ano."
Patrick ji okamžitě zvedl a zamířil do pokoje s postelí velikosti king, pokrytou okvětními lístky růží. Položil Violet na postel, čímž způsobil, že se okvětní lístky růží vznášely ve vzduchu.
Violet byla nesmírně nervózní. Bála se, že jí Patrick bude pohrdat, a tak zavřela oči a statečně se ho držela, odmítala ho pustit.
Původně Patrick neměl v úmyslu zajít s Violet tak daleko. Jeho předchozí slova byla jen testem pro tuto ženu. Gloriina slova však jen posílila jeho rozhodnutí.
Po dnešní noci si nedá žádný důvod k návratu!
Sklonil hlavu a políbil Violet na ušní lalůček, čímž způsobil, že se ho ještě pevněji držela.
Když konečně stáli tváří v tvář, najednou pocítil na jejím těle něco neobvyklého.
Náhle Violet, která se tiskla k jeho hrudi, ztuhla a vykřikla bolestí.
Patrick se zastavil, v očích mu probliklo tušení zvědavosti, jeho pohled byl hluboký a neproniknutelný. Zeptal se: "Nikdy jsi s nikým jiným nebyla?"
Violet se začervenala, sklonila hlavu a mlčela. Pak zamumlala, hlasem sotva slyšitelným: "Ne."
Vždy trvala na tom, že se nejdřív vezmou, aby to bylo legální, a pak naplní svatební noc. Neměla tušení, že v Patrickově mysli, mít přítele znamenalo, že nic jako "poprvé" neexistuje!
Patrick zvedl obočí a úplně zapomněl na Gloriin telefonát. V jeho hlase byl náznak uspokojení, když řekl: "Tak proč jsi mi to neřekla dřív?"
Violetina tvář ještě více zčervenala. Zamumlala: "Jak bych ti mohla sama od sebe říct něco takového?"
Patrick byl na okamžik překvapený a pak se mu rty chladně zkroutily. To, co Violet řekla, byla pravda. V takové situaci to nešlo nikomu vysvětlit.
Každopádně, v této situaci, pokud nebyl blázen, by to věděl!
Vstal a posadil se zpříma, cítil se docela spokojeně. "Možná by ses měla nejdřív osprchovat."
Violet byla trochu překvapená, tvář se jí začervenala a srdce jí stále zběsile tlouklo. "My... nebudeme pokračovat?"
Patrick se otočil a klidně se na ni podíval. "Je to krásný okamžik, takže ti chci dát čas, abys se pořádně připravila. Neměli bychom spěchat."
V tu chvíli s ní pocítil náznak lítosti.
Violetino srdce se mírně zachvělo, cítila se zvláštně dojatá.
Následujícího rána, když se Violet probudila, Patrick už byl vzhůru. Umyla si obličej a vyšla ven, jen aby viděla Patricka sedět v obývacím pokoji a sledovat finanční zprávy.
Když vyšla ven, pohlédl na ni a řekl: "Pojď se nasnídat. Pak tě vezmu do kanceláře."
Violet přikývla a nasnídala se s ním.
Všimla si, že Patrick při jídle neřekl ani slovo.
Po snídani Patrick vysadil Violet v její kanceláři a odešel.
Jakmile Violet dorazila na oddělení designu, pracovala přesčas na náčrtcích designů pro svůj plán pomsty.
V poledne si dala jen pár soust jídla a pak se plně soustředila na návrhy designů.
V půl čtvrté odpoledne konečně dokončila nový návrh designu. Rychle si udělala zálohu na počítači. Poté originální návrh zamkla a zálohu nechala na stole, než odešla.
Když se Violet vrátila, viděla Veroniku, jak s nadšením v očích zírá na její záložní návrh designu.
Violet se v duchu ušklíbla. Věděla, že s Veronikou a její zlověstnou povahou se Veronika pokusí prohlásit design za svůj, pokud bude Violetin návrh designu lepší než její.
Veronika se usmála a pohlédla na Violet a řekla: "Violet, je to tvůj nový návrh designu?"
Violet lhostejně odpověděla slabým "ano".
"Je to úžasné, vážně! Tvůj design je neuvěřitelně dobrý. Produkt bude určitě ještě lepší!" Veronika měla šťastný úsměv na tváři, jako by design nakreslila sama.
Violet si zachovala chladný postoj. "Máš ještě něco na srdci?"
Veronika okamžitě s úsměvem zavrtěla hlavou. "Ne!"
Jakmile Veronika odešla, Violet obdržela hovor od Russella. "Violet, přijď teď do mé kanceláře."