Bylo pozdní odpoledne poté, co pohřební služba vyzvedla Raymondovo tělo.
Cecilia vyšla z nemocnice spolu s ostatními!
„Kde bydlíš? Můj řidič tě sveze!“ řekl Edwin. Jeho hlas byl poněkud chraplavý, protože Cecilia s ním předtím nepromluvila ani slovo!
Cecilia se zdvořile usmála a zachrastila klíči od auta v ruce. „Díky, ale přijela jsem autem!“
Lhostejný výraz v její tváři budil dojem, že je prostě jen slušná k úplně cizímu člověku.
Juliette si to však vyložila tak, že Edwin Cecilii balí. Tvář jí potemněla a rychle se láskyplně zavěsila do Edwinovy paže se slovy: „Ceci, proč se nenastěhuješ zpátky k nám? Alespoň nebudeš muset být sama a...“
„Je pro mě jednodušší zůstat v hotelu. Mějte se!“ Cecilia zdvořile zamávala a zamířila do podzemního parkoviště!
Brzy z parkoviště vyjel stříbrný Bentley a s řevem odjel přímo před zraky davu!
„Zdá se, že si sestra ty roky žila dobře! Mohla si užívat tak bohatý život bez jakékoli pomoci rodiny!“
Edwin neodpověděl.
Během těch čtyř let, co byla Cecilia pryč, si Edwin z různých důvodů Juliette nevzal. Navíc si za ty čtyři roky uvědomil, že Juliette pro něj prostě není ta pravá.
Jediný důvod, proč se s Juliette nerozešel, byla jeho rodina. Rodina Marshallových byla bohatá, ale ve srovnání s Colemanovými to nic nebylo. Avšak starší z obou rodin byli blízcí přátelé! Proto se rodina Colemanových o rodinu Marshallových vždy starala!
Kromě toho tu byl ještě jeden zásadní důvod. Před deseti lety se Edwin při plavání málem utopil a byla to Juliette, kdo ho zachránil! Od té doby přísahal, že bude tuto dívku milovat a chránit po zbytek svého života!
„Ceci se vždycky snažila, už od dětství! Je chytrá a to i na chlapy! Vidíte ty její nóbl šaty a auto? Určitě zase sbalila nějakého pracháče! Na rozdíl od ní, Julie, ty jsi vždycky hloupá a nevinná a lidé se tě snaží jen využít!“ Ingrid se zdála Cecilii chválit, ale nebylo těžké poznat, co tím naznačuje.
„Mami, o čem to mluvíš?“
„Ále, jen chci, aby ses od Ceci učila. Vidíš, jak dobře si vede? O holky jako ona se nikdy nemusíme bát, ať jde kamkoli. Tak chytrých holek, jako je ona, už moc není!“
Edwina to nějak rozrušilo. „Ingrid, Julie, musím už jít. Mám dnes večer důležitou schůzku.“
„Jo, jasně. Jeď opatrně, ano?“ řekla Ingrid s podlézavým úsměvem, protože se bála urazit nadějného nastávajícího manžela své dcery!
Edwin už nic neřekl, otočil se a nastoupil do auta...
Když Juliette sledovala, jak Edwinovo auto mizí, vzteky dupla nohou. Stěžovala si: „Je to všechno tvoje vina, mami! Nikdy jsi neměla tu mrchu Cecilii před šesti lety strčit Edwinovi do postele! Edwin se o svatbě se mnou už nikdy nezmínil! A teď, když je Cecilia zpátky, co budeme dělat?“
Ingrid mrzutě zatnula zuby. To, na co si její dcera stěžovala, bylo to, čeho Ingrid litovala nejvíc.
Před šesti lety to měla všechno dobře promyšlené.
Nejdřív nechala Cecilii zdrogovat. Pak poslala dívku přímo do Edwinova pokoje, přesvědčená, že Edwin bude příliš opilý, než aby něco udělal.
Poté Ingrid informovala skupinu paparazzi a navrhla jim, aby napsali drama o tom, jak se Cecilia vrhla do náruče svého švagra. Ingrid to udělala, protože očekávala, že jakmile Cecilia přinese rodině hanbu, bude zbavena práva na dědictví.
Nečekala však, že se to obrátí proti ní.
Edwin se s Cecilií skutečně vyspal.
A pak se jí věci vymkly z rukou. Pod tlakem Raymonda Marshalla a Marie Colemanové se Edwin nakonec s Cecilií oženil.
Když na to Ingrid pomyslela, řekla: „Udělala jsem to pro tebe, ty hloupá holko. Zatraceně, všechno kvůli tvému dědkovi! Ten starej parchant vždycky nadržoval té děvce Cecilii! No, teď když je starej mrtvej, uvidíme, kdo se té malé coury zastane tentokrát!“
„Ale mami...“ Juliette měla stále obavy.
I když byl na ni Edwin celá léta hodný, viděla v jeho očích chlad.
Ten muž se málokdy usmál, od té doby, co se s Cecilií rozvedl.
Během let se z něj stal naprostý workoholik. Někdy trvalo dva nebo tři měsíce, než ho Juliette vůbec viděla.
„Neboj se. Ta husa Cecilia je stejně hloupá jako ta její mrtvá matka! Právě se s ní rozcházíme ve zlém. Dokud se nevzdá svého podílu na dědictví...“
O deset dní později se konal Raymondův pohřeb.
Mrholilo. Na hřbitov dorazili všichni členové rodiny Marshallových kromě Cecilie. Kromě toho se přišla poklonit i smetánka z Meaportu.
Nemluvě o novinářích, kteří se shromažďovali před hřbitovem.
Raymond Marshall byl koneckonců v Meaportu velké zvíře. Takže jeho pohřeb byl samozřejmě středem pozornosti.
„Slyšel jsem, že Raymond odkázal pozici ve skupině Marshall nejstarší dceři rodiny Marshallových.“
„Ach můj bože, ta holka je opravdu mazaná. Před šesti lety svedla svého švagra a donutila sestru odejít. Pak to byla ona, kdo se přivdal do rodiny Colemanových místo své sestry, a teď je ředitelkou skupiny Marshall. To je působivé!“
„Ha! No a co? Je to jen vypočítavá mrcha. Rodina Colemanových ji vykopla, ne? Taková ženská je prostě odporná!“
Ingrid měla velkou radost, když slyšela šepot davu. Snažila se udržet smutný výraz ve tváři a řekla: „Mohu vás požádat o pozornost, prosím? Především bych vám všem ráda poděkovala, že jste přišli na Raymondův pohřeb, a...“
Jeden reportér jí skočil do řeči: „Paní Marshallová, je pravda, že Cecilia převezme skupinu Marshall jako nová vedoucí?“
Ingrid se odmlčela, než odpověděla: „V tento nesmírně smutný den se nebudu nechat rušit jinými věcmi. Ale u tak velké společnosti, jako je skupina Marshall, slovo jednoho muže nestačí. Potřebujeme zasedání představenstva, abychom vybrali toho správného výkonného ředitele!“
„Paní Marshallová, proč tu Cecilia v tak důležitý den není?“
„Ha, to je otázka, na kterou byste se měli zeptat jí...“
Zatímco mluvila, zvenčí hřbitova se náhle ozvaly zvuky motorů.
Na hřbitov si razil cestu prodloužený Rolls-Royce, následovaný kolonou Mercedesů.
„Podívejte se na tu poznávací značku. Zdá se, že je to auto pana Snydera!“ Reportéři byli celí bez sebe a vrhli se k Rolls-Roycu.
Ano, ten Rolls-Royce patřil Louisi Snyderovi.
V Meaportu byli dva známí bohatí mladíci. Jedním z nich byl Edwin Coleman a druhým Louis Snyder.
Byl to druhý syn kasinového magnáta z města Venturas a také vedl zábavní společnost jménem Starlight Media. Několik nových špičkových hvězd v showbyznysu byli umělci pod kontrolou jeho společnosti.
Na rozdíl od Edwina, který se držel v ústraní, byl Louis vždy mužem publicity.
Dveře Rolls-Roycu se pomalu otevřely a Louis vystoupil jako první.
„Páni, to je opravdu pan Snyder!“ Tisk se vrhl vpřed jako mouchy, které cítí krev.
Poté, co Louis vystoupil z auta, obešel ho na druhou stranu a jako pravý gentleman pomohl vystoupit ženě oblečené celé v černém.
„Je to...? Páni, to je Cecilia Marshallová!“
„To si děláte srandu. Co dělá Snyder s takovou ženskou?“
Zatímco byli všichni v úžasu, jedno po druhém vystoupily dvě rozkošné děti v malých černých oblecích.
Chlapcům mohlo být tak 3 až 4 roky.
A to zapůsobilo jako bomba, která zažehla zájem všech!