Kapitola 203
Lucas
Jdu už snad věčnost. Bůh ví, jak dlouho to trvá. Nejdřív jsem se jen tak potuloval jako zatracenej idiot, bez tušení, kam jdu. Ale konečně… konečně… zahlédnu tu stezku. Tentokrát tu správnou. Zabralo mi to zasraný hodiny, ale poznávám ji jasně jako den, díky tomu zatracenému stromu, kam jsme s Ariou vyryli naše iniciály.
Jo, ten strom. Ta vzpomínka.
A hned je zase v mojí hlavě. Do prdele. Sn