Kapitola 141: Uvolnění mého nahromaděného hněvu
Clairessin pohled
Zrovna když jsem si myslela, že už můj den nemůže být horší, dveře mé kanceláře se rozletěly dokořán – bez zaklepání.
A samozřejmě, poslední člověk, kterého jsem chtěla vidět, vpochodoval, jako by mu to tu patřilo.
Adrian.
Usměvavý, samolibý úšklebek se mu roztáhl po tváři, jeho obvyklá nadřazenost byla tak dusivá, až to bylo téměř nesnesitelné.
Vzteklina mnou projela. Prsty jsem