Sto kapitola
„Tati?“ Její tichý hlas byl plný děsu. „Co se stalo?“
„Ahoj, broučku.“ Carlův hlas změkl. „Jak se cítíš?“
„Teď mě opustíš?“ Její hlas se chvěl a slyšela jsem, jak se Carl dusí.
„Ještě ne, broučku. Ale brzy.“
Konečně se mi začal vyjasňovat zrak. „Nikdy tě doopravdy neopustí, mladá šamanko. To ti mohu slíbit. Naši předci žijí skrze nás dál. A on na tebe bude dohlížet, za boží milosti.“ Hlas byl t