Kapitola 324
Ten za Stephanie se potutelně zasmál. "Stefi, pořád malá potížistka, co?"
V momentě, kdy otevřel ústa, všechno ztichlo – kromě kvílení větru.
Rychlý úder do krku – ostrý a čistý – a Stephanie dobojovala.
Tma ji zasáhla jako cihla dřív, než vůbec stačila mrknout.
Síla z ní vyprchala a svalila se k zemi jako hadrová panenka.
Přes ten zmatek sotva zaslechla Sebastianův nasraný řev: "Richarde, jak se