Kapitola 1702
Když Axel mluvil, jeho silné, štíhlé paže se těsně ovinuly kolem Rozina pasu a stisk zesílil, jako by se bál, že by mu zase utekla.
Roza cítila, jak se jí tělem rozlévá brnivé teplo. Její hlas byl jemný a hravý, zněl jako výčitka i škádlení zároveň. „Takže si uvědomuješ, že se chováš jako zloděj, co? Aspoň máš nějaké sebereflexe.“
„Má drahá Rozo,“ oslovil ji Axel znovu, téměř závislý na tom jméně,