Kapitola 172
„To tedy je,“ řekla máma a vstala s rozzářeným úsměvem. Zvedla jsem pohled a uviděla, jak se dívá na lorda Ševeka, oči jí jiskřily.
Bylo zábavné vidět ten zářivý úsměv, když ještě před pár vteřinami plakala jako želva.
„Tak mi pověz, co by sis dal?“ zeptala se ho.
Lord Ševek sepjal ruce před sebou a pokrčil rameny. „Dám si cokoliv, co mi nabídneš.“
Vyměnili si jakýsi tajný pohled, než se máma zahi