Kapitola 155
OLIVIE
Čekám, až táta sejde dolů, abychom mohli jít na pole, kde se bude konat poprava. Když pořád nesešel, jdu nahoru a zaklepu na jeho dveře.
„Tati,“ řeknu a pomalu otevírám dveře a vidím ho tam, sedí na pohovce a na něco se dívá.
„Jsi v pořádku, tati?“ zeptám se.
„Myslím, že to nedokážu,“ řekne slabým hlasem.
„Co nedokážeš, tati?“ zeptám se ho tiše.
„Necítím se dnes dobře, Muffin. Nemyslím si,