Kapitola 102
„Klid,“ řekl mi Finlay a objal mě. Vzdychla jsem a opřela se o něj. „Líp. Jestli tě to takhle stresuje, můžeme ten hovor zrušit. Můžu zavolat tvé matce,“ řekl a jemně mi hladil záda. Usmála jsem se nad tím, jak ledabyle mluvil o volání mé matce. Před pár měsíci jsem s ní roky nemluvila, a teď o tom mluvil, jako by to dělal celý život. Milovala jsem to.
„Ne. Je to v pořádku. Jsem nervózní, ale chci