Kapitola 234: Přijměte to bez výhrad
Elenin pohled
Ještě před chvílí vážný výraz doktora Winstona mě pronásledoval, zatímco jsem seděla v provizorní vyšetřovně uvnitř skleníku, prsty nervózně bubnovaly o stehno, jak si prohlížel své poznámky.
Venku jsem slyšela dětský smích z narozeninové oslavy – tak bezstarostný, tak vzdálený uzlu, který se mi tvořil v žaludku, zatímco jsem čekala na jeho verdikt.
„Není třeba se znepokojovat,“ řekl