Luna Giselle
Poslední týden se moje Lycanka chová divně, ale nemůže si vzpomenout, že by se za ten týden stalo něco, co by její pocity ospravedlňovalo. Tedy nic neobvyklého, a oba se shodneme, že to má co do činění s narozeninami našeho malého zázraku.
Dnes strávíme den v našem patře sami, zatímco členové naší smečky organizují poslední detaily večírku.
Tate vychází z koupelny, když já vycházím z naší šatny. Usměje se na mě a zeptá se, jestli mám všechno pod kontrolou.
"Samozřejmě, že mám všechno pod kontrolou. Nemůžu se dočkat, až uvidím její výraz, až uvidí, co jsme pro ni na sedmnácté narozeniny připravili," odpovím a obtočím mu ruce kolem pasu.
Jdu do kuchyně připravit snídani. Udělám Morgan všechna její oblíbená jídla. Colton a Landon už prostírají stůl, zatímco já vytahuji všechno potřebné ze spíže a lednice. Ashton vejde do kuchyně s divným výrazem ve tváři a já se ho zeptám, co se děje.
"Nevím, mami. Titan má pocit, jako by mu něco důležitého uniklo. Prošli jsme si uplynulý týden, ale nemůžeme na to přijít," odpoví Ashton a já mu řeknu, že Sage má stejný problém.
"Byli jsme tak zaneprázdnění organizováním všeho. Museli jsme znovu potvrdit, že král pošle svědky, a myslím, že se jen bojíme, aby se něco nepokazilo."
Tate nám řekne, že Roman prožívá to samé, a myslím, že můžeme s klidem říct, že se všichni bojíme, že nám něco vybuchne do obličeje. Povídáme si o dnešní oslavě, zatímco mi kluci pomáhají připravit snídani. Když všechno odnesou do jídelny, jdu probudit Morgan do jejího pokoje.
Když jdu chodbou k jejímu pokoji, něco se mi nezdá a začínám být nervózní, čím blíž jsem jejímu pokoji.
"Děje se něco?" zeptá se Tate za mnou a já mu řeknu, že se mi něco nezdá. Ashton mě odstrčí, aby otevřel dveře její ložnice, a pak mi to dojde.
Téměř necítím vůni své dcery a Sage v mé hlavě začíná kňučet. Ashton pobíhá po jejím pokoji a říká, že její věci chybí. Její skříň je téměř prázdná, stejně jako její koupelna. Tate vyšle mysl-link po celé smečce, aby všichni přišli do domu smečky, a během několika sekund slyším kroky a tlapky dupající po schodech a zemi.
Všichni ztichnou, když vstoupíme na přední verandu.
"Morgan chybí, a vzhledem k tomu, jak slabá je její vůně v jejím pokoji, je pryč už nějakou dobu. Chci prohledat celé území, a pokud někoho napadne něco divného, chci o tom slyšet. Nikdo se nedostane do problémů. Chceme jen vědět, co se stalo. Potřebujeme zjistit, proč chybí a jestli odešla z vlastní vůle," řekne Tate a během několika sekund se všichni rozeběhnou různými směry, aby naši dceru hledali. Její bratři také spěchají pryč a Tate mě drží v náručí, když se tiše zhroutím.
Po dvou hodinách hledání nás Fletcher informuje prostřednictvím mysl-linku, že na severní hranici našel chatu, kde je cítit její vůně. Tate pošle všechny její bratry k němu, ale o hodinu později ji stále nenašli. Jedna z našich Omeg, která pracuje v hlavní jídelně, k nám přijde se starostlivým výrazem ve tváři.
Moji synové se právě vrátili a já se jí zeptám, jestli nám chce něco říct.
"Luno, nechci se tě dotknout tím, co se chystám říct. Morgan už měsíce nechodí do hlavní jídelny na snídani, oběd ani večeři. Nic jsem neříkala, protože se zdálo, že se nikdo z vás nestará, když se přestala objevovat.
Před týdnem zase přišla na večeři, ale odešla ještě před podáváním dezertu. Všimla jsem si, že její kolo chybí v garáži asi před měsícem, ale myslela jsem si, že se možná projela, jak to v posledních měsících dělala docela často," řekne a já se na ni jen podívám, zatímco jí Tate děkuje, že nám to řekla.
Jakmile jsme všichni zpět v patře Alfy, zhroutím se a začnu vzlykat, zatímco mě Tate objímá.
"Mami, kdyby opustila území, cítili bychom, jak se pouto smečky přetrhne. Stále musí být na území," řekne Landon, když si položí notebook na klín, a Colton vyběhne ze dveří.
O několik minut později se Colton vrátí do pokoje a jeho tvář nevěstí nic dobrého.
"Její soubor je pryč a nemůžu najít její iniciační papíry," prohlásí, když se posadí na pohovku.
Tate zamumlá: "Do prdele," a skočí z pohovky. "Měli jsme ji iniciovat noc po jejích šestnáctých narozeninách, ale byli jsme příliš zaneprázdnění tím, že jsme probírali dárek, který by mohla dostat," zamumlá Tate.
Snažím se vzpomenout, kdy jsem s ní naposledy mluvila, a za nic na světě si nemůžu vzpomenout.
"Neměla jsem s ní den matka-dcera ani jednou od jejích šestnáctin," řeknu a jeden po druhém si vzpomíná, že ji odbyli poté, co jsme jim řekli o jejích sedmnáctých narozeninách.
"Odešla na kole. Překročila hranici nedaleko chaty," řekne Landon a Tate odvolá pátrání po naší dceři. Opustila území, takže to nemá smysl. Zbytek dne strávím v transu a u večeře se dozvím tu nejhorší zprávu, kterou jsem mohla dostat.
Ashton mi řekne, že v jídelně nebyla téměř rok. Dokonce viděli záběry, jak se s jedním z nás snaží mluvit, a vždycky to skončilo stejně. Řekli jsme jí, že jsme příliš zaneprázdnění, nebo jsme ji přerušili tím, že jsme od ní odešli. Odtlačili jsme ji od nás tím, že jsme zapomněli, co pro nás všechny znamenala.
Morgan
Od té doby, co jsem opustila území Blue River, si všímám změny na sobě. Zatím to neumím vysvětlit, protože je to velmi nepředvídatelné, a pokaždé, když si myslím, že jsem na to přišla, se to zase změní. Jednu věc ale vím jistě - můj sluch se hodně zlepšil, a nemluvím o tom, že slyším věci blízko sebe.
Jela jsem lesem, když jsem zaslechla kňučení, a zastavila jsem, protože jsem si myslela, že to přichází od silnice. Ale musela jsem jít víc než míli, než jsem našla zdroj. Na zemi v lese ležela dívka přibližně mého věku, po celém těle měla řezné rány a modřiny. Vzala jsem ji zpět ke svému kolu, abych se postarala o její rány.
Její otec byl vděčný, že jsem ji našla a zajistila, aby se bezpečně dostala domů. Také to bylo poprvé, co jsem si myslela, že slyším něčí myšlenky. Nejdřív jsem to chtěla ignorovat, ale rozhodla jsem se informovat jejího otce, když mě doprovázel zpět k mému kolu. Nic se nezeptal - jen přikývl a já doufám, že na to v budoucnu bude pamatovat.
Dnes mám sedmnácté narozeniny a konečně jsem u brány Akademie. Dostávám docela dost divných pohledů, ale každý Vlk a Lycan ustoupí stranou, aby mě pustili projít. Lycan u brány se na mě divně podívá. Zastavím před ním a sundám si helmu, jen abych se setkala s ohromeným pohledem strážného.
"Hlásím se do služby," řeknu strážnému a on se mě zeptá na můj přijímací dopis. Vytáhnu ho ze zadní kapsy a když mu ho podávám, využiju příležitosti a rozhlédnu se kolem sebe. Každý Vlk a Lycan kolem mě na mě zírá. Nejsem si jistá, jestli to má co do činění s tím, že jsem žena, nebo s tím, že mám jen 165 cm. No, možná to má co do činění s tím, že jsem právě přijela na své motorce Harley, a Amra se mi v hlavě směje.
Strážný mi dá pokyny k hlavní budově a poté, co si nasadím helmu, projedu bránou směrem ke své budoucnosti.
Sleduji terén, jak se pomalu blížím ke vchodu. V hlavní budově získám své vzdělání, svůj dočasný pokoj a svá jídla, zatímco ve většině ostatních budov jsou ubytováni členové jednotky.
V okamžiku, kdy zastavím, se všichni Vlci a Lycani na předních schodech otočí. Téměř každá žena má na tváři úsměv, když se dívá na moji Harley, ale v okamžiku, kdy se podívají na mě, ty úsměvy povadnou.
Slezu z motorky a sundám si helmu, aniž bych se na kohokoli z nich podívala, a slyším zalapání po dechu, když se objeví moje černé vlasy.
Starší Larson sejde ze schodů a já mu podám svůj přijímací dopis. Přikývne, když si ho ode mě vezme. Usměje se, když ho otevře, a během sekundy se k nám přiblíží další Starší.
"Přeskočíš první dva týdny výcviku. Tvé výsledky testů byly nejlepší, jaké jsme kdy měli, a bylo by ztrátou času tě nutit se zúčastnit," řekne Starší Larson.
Většina ostatních Vlků a Lycanů na mě vrhá vražedné pohledy. Vypadá to, že se jim nelíbí, když zjistí, že je někdo chytřejší než oni, a já musím potlačit úsměv, když mě Starší Larson informuje, že se budu muset zúčastnit pouze úvodního dopoledne.
Starší Emmett mi řekne, že bude mým tutorem pro příští dva týdny.
"Myslíme si, že bys mohla být pro krále velkým přínosem, a podrobím tě několika dalším testům, abych zjistil, jestli jsou naše instinkty správné," řekne Starší Emmett.