Kapitola 482
„Vaše slova byla tak dojemná, pane Whitmane. Škoda jen, že nejsem Madeline Crawfordová.“ Popřela to. Poté se sarkasticky zasmála. „I kdybych byla Madeline, neodpustila bych vám a nedala bych vám další šanci.“
Naděje v Jeremyho očích se rozplynula. Jeho srdce také těžce kleslo.
Vlastně nebylo překvapivé, že dostal takovou odpověď. Když ji ale slyšel, jak to popírá, připadalo mu to, jako by mu nůž k