Jakmile o tom Henry Stevens přemýšlel, pochopil, co se děje.
Za poslední čtyři roky za touhle ženou nikdy nešel.
Ona ho nevyhledala skrze majordoma.
To ho velmi mátlo.
S Henryho vzhledem a bohatstvím ho chtělo nespočet žen svést, tak jak to tahle žena mohla vydržet?
Zdálo se, že teď už to nevydržela.
Henry natáhl ruku. Jeho prsty byly dobře tvarované a krásné.
Zvedl Charlotte bradu a nonšalantně řekl: "Když víš, že už o tebe nemám zájem, úmyslně ses takhle oblékla, abys upoutala moji pozornost?"
Charlotte neodpověděla.
Neměla slov.
Proboha!
Ten muž byl neobyčejně pohledný, ale nebyl zrovna inteligentní.
Zdálo se, že Bůh je spravedlivý.
Bůh mu dal takový vzhled, ale mozek ne.
Chtěla upoutat jeho pozornost?
Dělal si legraci?
Charlotte si nemohla pomoct a setřásla mužovu ruku. Nešťastně řekla: "Pane, prosím, nechte si léčit vaše bludy."
Byl pohledný, ale pokud chtěl mluvit nesmysly, nedala by mu to sežrat.
Přes Henryho tvář přeběhl chladný, ponurý výraz.
Poprvé se stalo, že se ho někdo odvážil setřást.
Ta žena byla tak smělí!
Nebo to dělala úmyslně, aby upoutala jeho pozornost?
Koneckonců, vydržela to čtyři roky. Musela si naplánovat, že se mu představí jiným způsobem, aby vzbudila jeho zájem a přiměla ho, aby si jí všímal.
Henry se zasmál a s jistou chladností řekl: "Dřív jsem se o tebe trochu zajímal."
Žena, která se pod ním bezmocně svíjela, stejně jako jemný hlas prosící o slitování, ho vzrušovaly.
Celou noc se převalovali.
Kromě toho, že Henry byl pod vlivem drog, se to stalo i proto, že se o tu ženu zajímal.
Proto před odchodem rozsvítil světla, aby ženu jasně viděl, a dokonce nechal majordoma, aby ji vyzvedl.
"Ale to, co jsi udělala potom, se mi zhnusilo, takže nehraj takové triky. Jen mě to bude míň zajímat."
Charlotte nic neřekla.
Koutky úst se jí škubaly.
Hluboký a magnetický mužský hlas byl tak příjemný a zněl tak božsky, ale proč byla jeho slova tak hloupá a rozčilující?
Nebo věděl, že je pohledný, a mylně si myslel, že ho chtějí svést všechny ženy na světě?
Co to je za vtip.
Ona, Charlotte, na to neměla čas.
V její rodině bylo osm dětí.
Charlotte se nechtěla s tím mužem příliš zaplést. Řekla: "Pane, běžte si rychle léčit své bludy. Dveře nemocnice pro vás budou vždy otevřené!"
Poté utekla.
Henry za ní mlčky zíral.
...
Johnsonovo sídlo.
Lily fotila svou skříň plnou luxusního zboží. Na telefonu napsala: "Každý den se topím v materialistické rozkoši, ale je to bezvýznamné. Jsem unavená z luxusního zboží, ale jsem bezmocná, protože mi moje krása nedovoluje být nenápadná. Muži vždycky pláčou a prosí, aby mi dali luxusní zboží. Co si myslíte, že bych měla dělat? Opravdu chci žít obyčejný život jako všichni ostatní."
Lily připojila emoji povzdechu a zveřejnila zprávu na Line.
Náhle se ozval zvuk kroků. Potom uslyšela majordoma říct podivným hlasem: "Slečno Johnsonová, pan prezident je tady."
Lily měla pocit, jako by právě dostala těžkou ránu.
Cože?!
Henry, legendární prezident Stevens Corporation, je tady?
Lily najednou zpanikařila.
Nevěděla, jestli Henry viděl Charlotte pravou podobu té noci před čtyřmi lety. Pokud ano, neprohlédl by ji hned?