Alodia teď nemohla spát. Nevěděla, co má dělat. Nemohla přestat myslet na to, co jí Rico řekl před časem. Rico jí řekl, aby zaplatila otcův dluh, a jeho šéf jí dá měsíc na to, aby ho splatila, a ona neví, kde ty dva miliony za měsíc sežene.
„Dio, drahá, moc se omlouvám, pokud ti s tím nemůžu pomoct. Víš, že jsme teď ve stejné fázi. V mém vlastním obchodě teď moc nevydělávám. Stačilo to na mé a tvé bratrance a sestřenice na školní výdaje,“ řekla jí Marie a pohladila ji po zádech.
Chápe svou tetu, protože ví, že být samoživitelkou se dvěma malými dětmi není těžké. Marie je manželkou svého strýce, bratra jejího otce. Ten také zemřel při nehodě, když pracoval jako tesař.
„Já vím, teto. Jen teď nevím, co mám dělat, a nevím, kde vezmu tolik peněz. Všichni víme, že táta je hodně závislý na hazardních hrách a že musí mít nějaké dluhy, ale tyhle? Tohle nečekám. Nevím, kam dal ty dva miliony.“ Zhluboka si povzdechla a zavrtěla hlavou.
Alodia tomu nemohla uvěřit.
„Zlato, máš nějakou možnost prodloužit lhůtu na splacení jeho dluhu? Pokud ti o tom ten muž řekl?“ zeptala se jí Marie. Alodia na ni zírala a oněměla. Stačilo jí jen poslechnout Ricovu radu. Kývla tetě, čímž Marii zmátla.
„Rico, ten muž, co si se mnou přišel promluvit, mi řekl, že jeho šéf má pro mě ještě jednu možnost, když jim nemůžu dát peníze.“ řekla.
„Vážně? Pak si musíš promluvit s jeho šéfem. Vím, že to bude těžké, ale co když jsou jeho možnosti nebo jiné podmínky lepší než platit dva miliony za pouhý měsíc?“ ptá se jí Marie.
Alodia si myslí, že teta měla pravdu. Jen pokrčí rameny a zavrtí hlavou. Je velmi zmatená a neví, jak začít svůj život poté, co ztratila otce, který jí zanechal velmi pozoruhodný a stresující problém k řešení. Nastal zítřek a ona se rozhodla jít na adresu, kterou jí dal Rico. Na této adrese ho najde i jejich šéfa, kterému její otec dlužil dva miliony. Chce se dozvědět o dalších možnostech.
„Dobře, že jste přišla, slečno Ferrerová. Pojďte. Tudy. Čekal na vás.“ Rico se usměje a pozdraví ji, zatímco ona je stále v šoku, když před sebou uvidí obrovské rozlehlé sídlo. Rico se jen trochu zasměje, když vidí její výraz.
„Slečno Ferrerová?“ Rico znovu upoutá její pozornost.
Alodia se probrala a omluvila se.
„Promiň. Nevěděla jsem, že budu v takovémhle domě. Říkala jsem si, nevadí. Kde je?“ řekla Alodia.
Rico jí jen řekl, aby ho následovala, a ona ho skutečně následovala. Nemohla přestat, ale byla ohromená, když zírala na celý interiér sídla. Její oči nemohly přestat počítat, kolik jich šéf stál. Šla, aniž by se podívala svým směrem.
„Au!“ zasténal roztomilý chlapecký hlas.
Alodia zalapala po dechu a spěšně chlapci pomohla vstát. Rico si myslel, že ho celou dobu sleduje.
„Panebože, jsi v pořádku? Tady, pomůžu ti. Je mi to moc líto, drahoušku.“ Alodia se ujišťovala, že chlapec nemá nějaké rány nebo modřiny, když ji udeřila, ale byla ohromená, když viděla, jak se na ni chlapec dívá těma modrýma očima. Byla ohromená, jak je roztomilý, ale ještě víc ji šokovalo, když ji ten chlapec tak pevně obejal.
„Mami!“ zapištěl chlapec.
Její oči se zvětšily a nevěděla, co říct.
„Ach jo, ach ne, drahoušku. Nejsem tvoje maminka,“ řekla Alodia a hladila chlapce po zádech. Pomalu ho strkala, ale vypadalo to, jako by ani nechtěl. Rico i Jinn byli šokovaní, když je oba pozorovali. Rico se chystal zavolat jí, ale Jinn ho zastavil. Jinn byl ohromen a ohromen, když viděl, jak jeho syn objímá nějakou náhodnou dívku.
„Ne! Ty jsi moje maminka. Vím, že se vrátíš,“ řekl chlapec, což jí naskočilo husí kůži po celém těle. Naštěstí ho přišla vykoupat chůva. Chlapeček se dokonce snažil jít s chůvou a chtěl být s Alodií. Alodii dokonce ublížilo, když ho viděla tak smutného, když ji zavolal mami. Zhluboka se nadechla a povzdechla si.
„Už jsi hotová? Můj šéf na tebe už čeká nahoře,“ řekl Rico. I když se chtěla zeptat, kdo je ten malý chlapec. Nemá čas, protože si chce rychle promluvit s jejich šéfem.
„Jdi dovnitř. Čekal na tebe,“ řekl jí Rico a otevřel jí dveře.
Alodia se nezdá být vyděšená, když vidí muže sedícího před ní se sklopenou hlavou a něco dělá. Neví, jak začít konverzaci, a tak si jen odkašlala.
„Musíš být Jacksonova dcera,“ promluvil Jinn.
Alodia si myslí, že jeho hlas nezní škodlivě. Zhluboka se nadechla a přikývla, aby čekala, až Jinn zvedne hlavu.
„Ano, pane,“ řekla statečně a s plnou silou.
Později si všimla, že pomalu zvedá hlavu, a byla tak šokovaná, když spatřila pohledného muže s krásnýma modrýma očima. Nemohla přestat tát, když se mu dívala do očí, protože to pro ni bylo jako nebe. Jinn se na ni jen ušklíbl.