Kapitola 21
„Já nevím, kámo,“ Adrianův hlas se nesl skrz mírně pootevřené dveře kanceláře. Ztuhla jsem uprostřed kroku, zvuk jeho známého hlasu mě přitahoval jako magnet. Nesnažila jsem se odposlouchávat – alespoň to jsem si říkala – ale něco na tíži v jeho tónu mě přimělo zůstat místo toho, abych odešla.
„Je to čistě obchodní záležitost,“ řekl, jeho slova byla ostrá a věcná. „Tahle dohoda nic neznamená. Je t