Kapitola 60
Stopy ustaly v půlce místnosti.
Stála jsem jako přimražená, tíha vzduchu mě tísnila, jak jsem na ně zírala.
Nebyly velké – sotva znatelné, ale byly tam. Vlhká místa se táhla od balkonu směrem k rohu u komody. Za boží milosti.
Dlouhou chvíli jsem se nemohla pohnout.
Slabé hučení deště venku ustoupilo dunění mého srdce.
Těžce jsem polkla a očima zamířila k balkónovým dveřím. Závěsy se jemně poh