Kapitola 849 Trochu netrpělivý
Když jsem slyšela Donovanova slova, tiše jsem si oddechla úlevou a podívala jsem se na Artona se slovy: "To záleží na panu Artonovi."
Arton se na mě už nedíval s tou nevraživostí, s jakou se vrátil domů.
Zdál se být zmatený, bezmocný a dokonce prosící…
Muž ve svých třiceti letech, zvyklý na bezohlednost, teď vypadal jako dítě, které udělalo chybu. Bezradně se podíval na svého otce.
Podívala jsem s