Kapitola 945 Falešný poplach
Náhle vybuchla smích, nespoutaný smích, z něhož mi přeběhl mráz po zádech.
Byl jsem naprosto zmatený. „Ivanno, nedělej to!“
Smála se ještě zlověstněji, až mi bylo úzko. Popadl jsem ji a řekl: „Ivanno, přestaň se smát. Probuď se, nebuď taková, poslouchej mě…“
Otráveně setřásla mou ruku a podívala se na mě. „Co se děje? Co bych měla poslouchat? Já… já jsem v pořádku, nic jsem neudělala…“
Zmateně jse