347
## Kapitola 347 Volný pád
Slunný padal v dešti rozbitých kamenů, podlaha pod jeho nohama se náhle rozpadala jako roztříštěné sklo.
Šarlatový štít se otřásal a sténal, jako obří tvor zmítaný v agónii smrti. Světlo umělého slunce sláblo a sláblo, což způsobilo další otřes, který proběhl starobylou věží a na jejích žulových zdech se objevily široké praskliny. Za boží milosti…
Slunný zapudil temnotu,