Kapitola 1359 Nevidět zlo
Slunný náhle zbledl.
'Počkej. To není možný...'
Runy popisující Rubáš Neúprosného Soumraku se mu vynořily v paměti...
[Tam nalezli útěchu, bezpečí a úkryt. Časem hlasy bohů jeden po druhém utichly a zanechaly po sobě jen rozlehlé a strašlivé ticho. Takto sibyly přijaly Ústí řeky a takto padly.]
Podíval se na Cassie vážně a řekl, s hlasem mírně chraplavým:
"To... Znesvěcení?"
Slepá dívka smutně při