Kapitola 1205 Do ohně
Žár.
Bylo horko. Smrtící horko… obyčejný člověk by v tom dusivém žáru dlouho nepřežil. I Sunny, jakožto Mistr, se snažil popadnout dech. Kůže ho pálila.
Shrbený seděl v písku, zakryl si oči a pohlédl vzhůru k nemilosrdnému bílému slunci.
Slunce vypadalo jako malá stříbrná mince, která visela vysoko na azurové obloze bez mráčku.
Bílý písek. Azurová obloha.
Tohle byla skutečně poušť, kterou se kdysi