Kapitola 157
Šokovaný výraz v její tváři mě rozesměje. Přitáhnu si ji k sobě, obejmu ji a políbím ji do vlasů.
„Pojď, vyprovodím tě.“
Když dojdeme k jejímu autu, položí mi ruku na paži a stiskne ji. „Uvidíme se zítra?“
„Samozřejmě. Sebeobranu se nenaučíš za jednu lekci,“ řeknu a ušklíbnu se. „Mám ale zítra večer pozdní hodinu, myslíš, že bys mohla přijít až v deset?“
„Jo, to můžu.“ Zaváhá, než dodá: „A co my?“