Kapitola 158
HAYLEY
Mé srdce lehce poskočí pokaždé, když mě Ronin nazve krásnou.
Jsem tak zatraceně šťastná, že mě ani bolavá ruka nedokáže srazit dolů. Kromě toho, praštit toho osla za to stálo. Ten hrdý pohled v Roninových očích, když jsem mu o tom řekla, na to nikdy nezapomenu.
Nechám se jím vést dozadu, kde je místnost s lednicí, mikrovlnkou a skříňkami a na pultě kávovar a nějaké proteinové tyčinky. Doved