35.
V noci jsem dorazila domů a tak nějak jsem doufala, že Ron už bude spát. Nebyl zrovna ranní ptáče, ale tentokrát jsem v to doufala. Nešlo o to, že by mě znal příliš dobře, spíš začal pronikat skrz mou fasádu čím dál víc, což se dalo čekat, když jsme se znali už skoro čtyři měsíce.
Hned jak jsem vešla, zaslechla jsem z obýváku zvuky, které jsem už poznala – FIFA. Hraje na svém Ps5.
"Ahoj, Sam?" zav