Okamžitá maminka miliardářova syna
Sasha Jhorn
cs
18+
292 kapitoly
Úvod
Alodia Ferrerová musí splatit dluh svého otce, který jí zanechal. Dva miliony nejsou pro ni žádná legrace. Nemá žádné peníze a její mzda servírky jí nestačí na to, aby si vydělala dva miliony za pouhý měsíc. Nezbývá jí nic jiného, než si promluvit s šéfem, jestli je ochoten jí dát nějakou možnost. Ale zpočátku tu nabídku nemohla přijmout. Být matkou syna Jinna Bevana je ta nabídka a nezbývá jí nic jiného, než ji přijmout. Miluje Finna, Jinnova syna, a chce mu pomoci tím, že ho naplní mateřskou láskou. Za boží milosti. Proces pokračoval, Alodia a Finn se sbližují a ona Finna už miluje a dokonce s ním zachází jako se svým vlastním synem. Také se sbližovala s Jinnem a nenávidí to pokaždé, když se na ni Jinn dívá těma svýma modrýma očima. Má pocit, že se roztéká pokaždé, když se na ni chystá podívat. Až se do něj pomalu zamiluje a Jinn také. Jsou na cestě k tomu, aby byli šťastnou a úplnou rodinou, dokud se nevrátí pravá nebo biologická matka.
Dluh jejího otce
Alodia nedokázala vyjádřit, co právě cítí. Tatínkův pohřeb právě skončil a ona byla tak unavená. Nemohla uvěřit, že právě ztratila otce, i když jí vždycky způsoboval bolesti hlavy, když ještě žil. Její otec, Jackson Ferrer, byl silně závislý na hazardu a ona to věděla. Často ji otec neustále žádal o peníze, a když mu je nedala, zlobil se na ni a dokonce s ní i velmi hrubě mluvil. Pro ni bylo dobře, že odešel, protože chtěla, aby měl klidný život. I když jí bude stále chybět, chce, aby jeho život byl v pokoji za boží milosti. Poté, co se její otec stal obětí nehody a zemřel na místě, ztratila svou slabost, ale zároveň si myslí, že to už byl jeho osud a že osoba shora chce, aby byl v klidu a přestal s tím, co dělal.
"Dio, je mi to moc líto," přišla ji navštívit její nejlepší kamarádka Carla.
Alodia se na ni jen usměje a pevně ji obejme. Všichni, kteří jsou jí velmi blízcí, ji říkají "Dia". Dia a Carla pracují jako servírky v jedné z nejznámějších restaurací poblíž jejich domů. Obě jsou také sousedky a je na nich vidět, že jsou chudé.
"Děkuji, Carlo. Co ti řekl pan Cheng? Hledal mě?" zeptala se své nejlepší kamarádky.
Carla se zhluboka nadechla a přikývla.
"Nic, jen mi řekl, že musíš zítra do práce. Nechápu našeho šéfa. Nechce nám ani trochu vyjít vstříc. Chci říct, jeho zaměstnankyni právě zemřel otec, a přesto chce, abys šla brzy do práce? Proboha!" Carla se ušklíbla a protočila očima.
Alodia se trochu zasmála, ale nic se s tím nedalo dělat.
"Carlo, to je v pořádku, a kromě toho už tatínkův pohřeb skončil a já tu nemám co dělat. Úklid už je taky hotový a díky pomoci mé tety Marie," povzdychla si, když se podívala na svou tetu, která si povídá s ostatními lidmi, kteří přišli na tatínkův pohřeb.
"Dobře, ale kdybych byla tebou, tak bych si ještě chtěla odpočinout a truchlit, ale je to tvoje volba," řekla Carla a pokrčila rameny. Alodia se jen zasmála, ale všichni byli šokováni, když přišli tři muži v černém. Marie nervózně zírala na Alodii a Alodia se ustaraně dívala na Carlu a Carla se jí držela paže.
"Tady bydlí pan Jackson Ferrer?" zeptal se muž uprostřed tety Marie.
"Ano, máte pravdu," řekla Marie.
Muž uprostřed přikývl a rozhlédl se po rozích. Alodia pevněji sevřela svou nejlepší kamarádku a rozhodla se čelit třem mužům v černém s plnou odvahou.
"Jsem jeho dcera. Co potřebujete?" zeptala se těch tří mužů.
Muž uprostřed se ušklíbl a prohlédl si ji od hlavy až k patě. Carla se ušklíbla a zvedla pravé obočí k tomu muži a zamračila se na něj.
"Pokud byste se se mnou chtěla bavit v soukromí, slečno Ferrerová," muž na ni dokonce mrknul.
Carla už nemohla vystát tu ztřeštěnost toho muže, což jen přimělo Diu, aby ji zastavila před nadáváním a šeptáním. Alodia byla zmatená, o čem se chtějí bavit, ale její teta na ni jen přikývla. Marie jí říkala, ať jde a promluví si s tím mužem v soukromí. Alodia nechala svou nejlepší kamarádku s tetou a zamířila dovnitř do jejich malého obývacího pokoje s tím mužem, který s ní chce mluvit, ale vzal s sebou i ty dva další muže.
"Takže, o co tady jde?" zeptala se ho.
Muž se na ni nejprve usmál a odkašlal si. Cítí, že je neškodný a není zlý, stejně jako ti dva další muži.
"Než začneme, představím se vám. Jsem Rico Allen a vy jste?" zeptal se jí Rico.
Alodia si jen myslí, že v tom něco je, ale rozhodla se s tím prostě smířit.
"Alodia, Alodia Ferrerová," řekla mu.
Rico přikývl a zhluboka se nadechl.
"Takže, tady to je. Přišel jsem si s vámi promluvit o dluhu vašeho otce. Dluží mému šéfovi miliony jako svůj dluh a slíbil, že ho zaplatí do konce tohoto roku, ale vypadá to, že se to nikdy nestane," řekl Rico. Je ochoten jí dát čas na reakci.
Alodii se rozšířily oči, protože nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Neví, jak má teď reagovat. Ví to a už to očekávala, že se to stane, ale byla tak překvapená a šokovaná, že její otec má miliony ve svém dluhu.
"Cože?! Myslíte to vážně? Chci říct, vím, že je závislý na hazardu, ale nikdy jsem nečekala, že bude mít takové peníze jako svůj dluh," ušklíbla se.
Rico si jen povzdechl a zavrtěl hlavou.
"Vím, že jste teď šokovaná, slečno Ferrerová. Ale máme důkazy, které dokazují, že váš otec dluží mému šéfovi dva miliony a váš otec dokonce podepsal dohodu," řekl Rico a předal jí dohodu, aby si ji přečetla.
Její oči nemohly uvěřit tomu, co právě četla. Rico jí říkal pravdu. Její otec dokonce podepsal dohodu, která obsahovala, že si půjčí dva miliony a zaplatí je do konce roku.
"Sakra," zaklela.
Rico jen pokrčil rameny.
"Takže, říkáte mi to, protože váš šéf chce, abych zaplatila dluh mého otce?" zeptala se ho.
Rico na ni přikývl a ona jemně zavřela oči. Cítí, že její svět už bude zatracen.
