Kapitola 253
„Takže mě místo toho opustil? Svůj protějšek?“ zeptala se Nan a oči se jí rozšířily, když na mě upřela pohled. „Jak to dává smysl, Judy?“
Chvíli jsem mlčela, protože jsem si nebyla jistá, jak jí na to odpovědět.
„Nevím,“ přiznala jsem. „Je toho teď na mě moc. Omlouvám se, že se s tím musíš vypořádat.“
Povzdechla si a hodila polštář stranou.
„Už na to nechci myslet,“ řekla a zavrtěla hlavou, kd