394
„Nechci si pamatovat, jaký to je, být neviditelná,“ přiznává tiše. „Cítit se nechtěná. Ale myslím, že ta vzpomínka nikdy nebyla daleko, a asi se jen… bojím vidět samu sebe v někom jiném, v někom malém, dokonalém a nevinném, kdo si zaslouží být středem něčího světa. Někdo, kdo by se neměl ptát, jak se změnit, jak se stát milovanějším, aby si ho někdo vybral.“
Má to největší srdce, moje Rosie, a je