Dvěstětřicetpět
Potichu se vytratím temnou chodbou a plížím se po schodech nahoru. Všechny dveře ložnic jsou otevřené, všechny postele prázdné, kromě Alexiny. Když se dveře s vrzáním otevřou, vidím všechny tři sestry stočené k sobě. Měsíční svit proudí z arkýřového okna přes jejich tváře a osvětluje Gabiiny oční víčka, jak se chvějí.
Posadí se a zamrká. "Haló? Kdo je tam?"
Noční lampička se rozsvítí a Alexa se ry