Dvěstě třicet dva
"Dobře, couvej." Otočím se na sedadle a ruce mám zapřené před sebou. "O čem to mluvíš?
Nejsem Simonova. Nejsem ničí."
"Jasně," souhlasí Garrett stroze. "Jsi šťastná, že jsi single."
"Můžeš se na mě, kurva, podívat?" vyštěknu. "Proč jsi na mě naštvaný?"
"Nejsem na tebe naštvaný," lže. "Jenom opakuju to, co jsi už párkrát řekla."
"O čem nemám očividně ani tušení, tak proč mě neosvítíš." Založím si r