Kapitola 142: Je to tvá chyba
TESSA
„Pojď, miláčku, půjdeme do auta.“
Hlas mé matky byl vřelý, ale slyšela jsem v něm tenkou nitku starosti. Vždycky se mi to snažila skrýt, ale já jsem to cítila. Vždycky jsem to cítila.
„To je v pořádku, to je v pořádku,“ šeptala a pevněji mi omotala šálu kolem krku, než mi shrnula vlasy z obličeje. Její ruce byly teplé navzdory chladu. „Brzy budeme v nemocnici.“
Byla jsem mladá dívka se slabý