Kapitola 181: Celou dobu jsem se mýlil
ROWAN
V uších mi zvonilo.
Byla to hrůza.
Čirá, bolestná hrůza.
Těch pár slov mě srazilo do míst, o kterých jsem si myslela, že už je nikdy nedosáhnu.
Ani jsem si neuvědomila, že jsem Dustina popadla, dokud jsem necítila látku jeho košile pod svými pěstmi, klouby napjaté a roztřesené, jak jsem ho probodávala pohledem. Dech mi přicházel trhaně, každý nádech chutnal jako popel.
"Jak to myslíš?" Celé