Kapitola 347 Podivný muž
LUNA
Přikrčila jsem se vedle něj, srdce mi bušilo jako splašené. "Hej," zašeptala jsem.
Žádná odpověď.
Natáhla jsem ruku a přiložila dlaň na jeho čelo a okamžitě zalapala po dechu. Hořel jako pochodeň.
"Tohle není normální," zamumlala jsem, hlas se mi třásl. Kousla jsem se do rtu. "Voda," řekla jsem si pro sebe, a hmatala po tašce. "Musím ti sehnat vodu. Mám tu nějakou."
Než jsem se vůbec pohnula,