Kapitola 159
O několik hodin později jsem stále slyšela jeho řev v uších, jak mi po páteři stéká vlna za vlnou ochromujícího potěšení. Jeho tvář se mi malovala v hlavě, oči černé touhou a čelist vytesaná z kamene, i když ty sliby, které šeptal, byly jemné a sladké.
Hrálo mi to v pozadí mysli a podél oteklých, citlivých kousků mé kůže, zatímco Rowenin jemný hlas splétal slova dohromady v drobných tónech konverz