Kapitola 227
„Dejme si chvilku pauzu. Potřebuju se nadechnout, než jí vyrvu srdce z těla,“ sykla jsem přes mysl-link.
Temnota v mých žilách si pobrukovala: „Zabij ji, zabij ji, zabij ji.“ Možnost, že znovu otevře pusu a řekne něco, co nahlodá i poslední zbytek mé vůle, byla natolik děsivá, že jsem chtěla utéct.
Stále jsem držela Ashera za ruku a odtáhla ho od Roweny. Ta zrádkyně se pohodlně opírala v křesle s