Vchod do domu Zephyra Xandera, druhý den.
Zephyrova domácnost byla finančně nadprůměrná, protože měl malý podnik. Bydlel ve vile postavené na pozemku, který vlastnil.
Monique Xanderová se ve skutečnosti zdráhala. Po chvíli váhání stiskla zvonek.
Yvonne Xanderová otevřela dveře a vypadala jako dáma z bohaté rodiny s jemným make-upem a červenými šaty.
Yvonne věděla, že Monique ten den přijde. Zamžourala a s odporem se na ni podívala.
Nečekala, že Monique bude i po pěti letech s dcerou vypadat tak čistě. Moničiny obrovské jiskřivé oči vypadaly stejně živě jako dřív. Yvonne vždycky nenáviděla, jak nevinně vypadá.
Monique ignorovala Yvonne, chytila Malou Nomi za ruku a vešla do domu.
Yvonne ji naštvaně následovala s rukama zkříženýma na prsou, její podpatky vydávaly klapavé zvuky.
Monique vstoupila do obývacího pokoje. Její strýc seděl na židli a s nespokojeným výrazem kouřil cigaretu, zatímco její teta četla časopis.
"Strýčku! Teto!" pozdravila je Monique s úsměvem.
"Už jsi tady!" Její strýc se na ni vlídně usmál.
Siobhan Zacková se ušklíbla: "Konečně. Tvůj strýc už čeká."
"Určitě je zaneprázdněná, je to přece žena na vysoké pozici, pamatuješ?" řekla Yvonne divným tónem a významným úsměvem na tváři. Vzpomněla si na rozhovor se svou matkou Siobhan před několika dny.
"Mami, hádej, čí to bylo auto!" Yvonne se nemohla udržet, aby to nevyhrkla, jakmile Siobhan uviděla. Její rty se zkřivily do zlověstného úsměvu.
Nechtěla nic víc, než aby se svět dozvěděl o Moničině práci taxikářky.
"Čí to bylo? Podívej se, jak jsi potěšená." Siobhan byla zvědavá, proč je její dcera tak šťastná.
"Byla to Monique." Yvonne zvedla obočí a ušklíbla se. "Neuvěřitelné, že?"
"Monique Xanderová? Musíš se mýlit! Tvůj otec právě říkal, že je teď úspěšná zaměstnankyně na vysoké pozici v obrovské firmě. Dokonce má skvělé benefity a vysoký plat." Siobhan na Yvonne zírala s otevřenou pusou v šoku.
Yvonne se opovržlivě ušklíbla. "Zaměstnankyně na vysoké pozici, to si nech, řídí taxík a stará se o tu malou verbež."
"Přestaň jim říkat verbež, tvůj otec ti zase bude kázat," pokárala ji Siobhan tiše, ale nemohla potlačit svou zvědavost. "Jsi si jistá?"
"Samozřejmě! Lhala vám do očí. Není možné, aby pracovala pro obrovskou firmu. Odvezla mě domů ve svém taxíku, takže jsem si tím stoprocentně jistá. Dokonce mě požádala, abych ti to a tátovi neříkala." Ačkoli Yvonne Monique vyhrožovala, že otci řekne o jejím incidentu s drogami, Yvonne jí vůbec nevěřila.
Zpět do současnosti, Zephyrus si nemohl pomoct a zamračil se s nelibostí nad Yvonninými slovy. Bylo to teprve včera, když mu Siobhan řekla pravdu, že Monique je taxikářka, a ne zaměstnankyně ve firmě.
Moničiny oči potemněly. Už očekávala, že ji Yvonne zradí, takže předstírala, že ji neslyší. Sklopila hlavu a s úsměvem se obrátila k Malé Nomi: "Malá Nomi, tohle je tvůj prastrýc a prateta. Pozdrav je."
"Prastrýčku, prateto." pozdravila Malá Nomi sladkým a melodickým hláskem.
Malá Nomi měla ten den vlasy zapletené do dvou copů. Vypadala inteligentně a roztomile s tvářemi zarudlými jako jablíčka, růžovými rty a tmavýma jiskřivýma očima.
"Ach, to je chytrá holčička. Jak se jmenuješ?" Zephyrus uvolnil zamračené obočí.
Jak by se mohl zlobit, když před ním stojí tak rozkošná holčička?
Monique si tajně oddychla. Doufala, že se na ni strýc nebude před Malou Nomi příliš zlobit.
"Celým jménem se jmenuji Angel Xanderová, maminka mi říká Malá Nomi. Můžete mi říkat taky Malá Nomi," odpověděla Malá Nomi a zamrkala.
"Co dělá tvoje maminka?" Siobhan najednou přerušila a s úsměvem se na Malou Nomi podívala. Byla nesmírně zvědavá na Moničinu skutečnou práci.
"Maminka pracuje přes den v kavárně a v noci řídí taxík. Moc se snaží." odpověděla Malá Nomi nevinně. Měla špatný pocit z té usměvavé ženy před sebou.
Monique nečekala, že její teta tu otázku takhle vybalí. Šokem se zakousla do rtu, krev jí odtekla z obličeje. Její původní plán vysvětlit to strýci v soukromí byl zmařen. Její strýc se na ni určitě zlobí.
"Pracuješ přes den v kavárně a v noci řídíš taxík?" Zephyrus se zdál být naštvaný, měl špatný výraz v obličeji.
'Raději se bude věnovat různým pracím a bude se tam trápit, než aby se vrátila!'
Na Yvonnině tváři se objevil ďábelský úsměv, když tu scénu sledovala, jako by sledovala drama. Zápletka byla dramatičtější, než si myslela.
Hádala, že její otec dá Monice další facku, přesně jako před pěti lety.
"Strýčku... Já... Nechtěla jsem lhát." Monique zpanikařila. Chtěla strýci vysvětlit, že se o ni nechce bát.
"Co jsi celou tu dobu dělala? Jak můžeš svému dítěti zajistit zdravý život?" Zephyrus na Moniku zlostně zíral.
Když se Monique podívala na svého zuřivého strýce, byla rozrušená a vystrašená, v očích se jí hromadily slzy.
"Nesmíš mojí mamince nadávat! Je to nejlepší maminka na světě!" Když si Malá Nomi všimla, že je její matka smutná, a že poblíž stojí ta žena, se kterou se její matka před pár nocemi hádala, byla nesmírně nešťastná.
Zephyrus a Siobhan byli šokováni. Oba se na Malou Nomi překvapeně podívali.
Malá Nomi přišla ke své matce a natáhla ruce, aby ji chránila jako dospělý, i přes její růžové tváře a obrovské jiskřivé oči. Byla nesmírně rozkošná. Bylo to roztomilé a zároveň smutné.
Monique pozvedla rty, její srdce se naplnilo vřelostí.
Ta holčička byla opravdu velmi milá, ale Siobhan byla nešťastná z toho, jak se zdálo, že ji nemá ráda.
"To je divoké dítě, vůbec nemáš vychování." Siobhan se ušklíbla.
Zephyrus byl rozzuřený, ale obměkl, když viděl, jak Malá Nomi rozkošným způsobem chrání svou matku. Pak si pomyslel, že pro Moniku to musí být těžké mít dvě práce najednou.
"Dávej si pozor na pusu," pokáral Zephyrus Siobhan.
"Prastrýček mi nenadává, jenom se o mě stará. Bojí se, že na tebe nemám čas, takže se stará i o tebe." Monique se napůl sehnula, aby Malou Nomi chytila za ruce, a jemným tónem jí to vysvětlila.
"Omlouvám se, prastrýčku." Malá Nomi se na chvíli zamyslela a šla se svému prastrýci omluvit. Pak na něj vyplázla jazyk.
Zephyrus tu holčičku velmi obdivoval, srdce mu kvůli ní roztávalo.
"To je v pořádku, hodná holka," láskyplně Malou Nomi vzal do náruče. Pak se otočil a nařídil Yvonne: "Dej třešně, co jsme včera koupili, do lednice, dáme je Malé Nomi."
"Proč dáváš ty třešně dítěti té verbeže? Stojí 200 yuanů za kilo! I já jsem je jedla nerada!" zařvala Yvonne.
'Jaké kouzlo Monique použila? Jak mohl táta nic neříct, i když tak strašně lhala? Jak jí to mohl takhle odpustit? To je nečekané.' Yvonne byla nesmírně otrávená.
"Zavři pusu. Opravdu sis užívala vymýšlení příběhů, že?" řekl Zephyrus rozzlobeně.
Kdy si vymýšlela příběhy?
"Je to všechno tvoje vina. Proč jsi se vrátila? Ničíš náš domov a zadarmo jsi bydlela pod naší střechou! Ještě nejsi spokojená?" Yvonne nenávistně zírala na Moniku, nevšimla si, že jí tečou slzy. Utíkala do svého pokoje a vztekle zabouchla dveře.
Monique nesnášela.
"Yvonne má v něčem pravdu. Vždycky stojíš na Moničině straně." Siobhan zlostně zírala na svého manžela. Byla skleslá, když viděla svou dceru utíkat v slzách do pokoje.
"Stává se z ní rozmazlený spratek, protože ji vždycky chráníš," nesouhlasil Zephyrus.
"Vidíš, pořád chráníš to divoké dítě!" Siobhan se naplnila hněvem, kdykoli se podívala na Moničinu tvář. Otočila se a odešla utěšit svou dceru.
"Strýčku, omlouvám se, že jsem vás zase nechal hádat se s tetou." Monique vnitřně trpěla. Bylo jí to opravdu líto.
Chtěla odejít hned poté, co strýci předala ovoce a dárky. "Tady je nějaké ovoce a..."
Nicméně, její strýc ji přerušil dřív, než to mohla dokončit: "Posaď se. Jdu umýt ovoce. Nedělej si starosti s špatnou náladou tety."
Zephyrus poté odešel do kuchyně s Malou Nomi v náručí.
Monique pochopila, že její strýc doufá, že ještě chvíli zůstane. Navzdory nešťastným událostem tento domov stále upřímně milovala.
To byl důvod, proč se bála, že strýce a tetu naštve. Proto přišla, aby se jim omluvila.
Její strýc se vrátil s čistým ovocem a povídali si o svém každodenním životě. Samozřejmě, Monique mluvila jen o dobrých věcech.
Její strýc se ji snažil přimět, aby zůstala, když už se blížila doba večeře, ale trvala na tom, že se vrátí. Odešla poté, co mu předala dárek.
"Mami, prastrýček mi dal dárek a řekl, že ho můžu otevřít až doma." Malá Nomi šťastně vytáhla ze své kapsy ozdobnou obálku, když se vrátili domů.
Monique si myslela, že je to hračka. Ve skutečnosti to byl balík peněz, když obálku otevřeli. Její srdce se naplnilo vřelostí, když se se slzami v očích dívala na ty peníze. Její strýc ji upřímně miloval a bylo opravdu dobré, když vás někdo miluje.