"Jen tak dál, Monique Xanderová! Zvládneš to!" Monique se povzbuzovala, zatímco dál plynule řídila. Cítila silnější touhu být ambicióznější a motivovanější, když myslela na laskavost svého strýce.
Byla odhodlaná vydělat víc peněz, aby zajistila stabilní životní prostředí pro malou Nomi a uklidnila svého strýce, který se o ni vždycky bál.
Užívala si noční scenérie, která míhala za okénkem auta. Řady pouličních lamp podél silnic se leskly jemnými žlutými paprsky v noci, vypadaly jako zářivé perly osvětlující rušné ulice. Noc se nořila do oceánu světel jako černá opona zdobená v zářivou, osvětlenou krajinu, za boží milosti.
Cink, cink, cink… Její telefon najednou vybuchl notifikacemi z konverzací na WeChatu.
Neměla ve WeChatu moc kontaktů, vstoupila jen do skupiny pro řidiče Stormchase a do druhé skupiny pro zaměstnance kavárny. Možná se objevila nějaká oznámení v jedné z těch skupin?
Monique zaparkovala auto poblíž, aby se podívala na telefon, až vysadí pasažéra. Ve skupině Stormchase bylo téměř sto nepřečtených zpráv.
Klikla na notifikace, aby zjistila, že jeden řidič poslal do skupiny tajně pořízené fotografie jedné cestující, která byla oblečená provokativně a odhalující. Ty fotky pak vyvolaly konverzaci mezi ostatními řidiči.
Několik dalších řidičů se pak přidalo a poslali další fotky pořízené potají. Začínalo se to vymykat kontrole. Byli na sebe hrdí, že ty fotky pořídili.
"Co je tak působivého na focení? Já jsem dneska dokonce jedné ženské sáhnul," řekl další řidič.
"Pšt…" odpověděli ostatní řidiči s pochybnostmi. I když většina z nich měla špatné myšlenky, dělali to jen proto, aby se pobavili, protože byli zbabělci.
Když se Monique podívala na ty hrozné obrázky a nesnesitelné výrazy, bylo jí tak zle, že se jí chtělo zvracet.
Ti úchyláci!
Monique naskočila husí kůže, když si vzpomněla, jak ji ti barbaři často obtěžovali na parkovišti, bez ohledu na to, jestli to bylo úmyslné.
Svědilo ji to, aby je napomenula ve skupině, ale nemohla, protože potřebovala tu práci, aby si vydělala na živobytí.
"Úchyláci, psychopati, barbaři." Monique si mohla jen vnitřně upouštět páru.
"Mami, o čem to mluvíš?" zeptala se malá Nomi s hlavou nakloněnou s zvědavostí. Zdálo se, že ví, co si její matka myslí, když se na ni dívala s zamračeným obličejem.
"!!!" Monique byla šokovaná, protože si jen vnitřně nadávala. Řekla to nahlas omylem?
Nedokázala se přinutit říct malé Nomi o těch úchylácích.
Otočila se, aby se podívala na malou Nomi, než se násilně usmála a odpověděla: "Nic, to nic. Co by se mohlo dít? Hehehe."
"Hehe, hehe… Není to legrační…" Malá Nomi zkopírovala Moničin smích s podezřívavým výrazem. Dívala se na Monique rozkošně, její obrovské jasné oči byly plné významu.
Pobavena rozkošným výrazem své dcery, Monique lehce přejela prstem po jejím malém nosíku. "Chytrá holka, nikdy přede mnou nic neschováš!"
Pak si postěžovala. 'Mladou ženu právě obtěžoval řidič taxi. Být moderní ženou je těžké.'
Vždycky existuje riziko setkání s úchylákem, i jen při jízdě taxíkem!
Monique napadla myšlenka. Mohla by jezdit se svým taxíkem po centru města, protože by tam bylo víc mladých žen. Nemusely by riskovat setkání s úchylákem, kdyby to byla ona, kdo by přijímal jejich žádosti.
Pomohla by, jak jen by mohla, protože její kapacita sedadel byla omezená.
Jela směrem do centra města, ponořená do svých myšlenek, s úsměvem na rtech. Byla na sebe hrdá.
"Jedeš vyzvednout tátu?" Malá Nomi se rozzářila nadšením a podívala se na Marriott Tower.
Usoudila, že je velká šance, že její matka přijala žádost jejího táty, poté, co si všimla matčina úsměvu a věže přímo před nimi.
"Hmm?" Monique byla zaskočená, než si všimla Marriott Tower poblíž. Pak si vzpomněla na božsky vypadajícího pasažéra, kterého vyzvedla u Marriott Tower dříve. Také si vzpomněla, že mu malá Nomi říkala táto!
Monique byla zahanbená a pobavená zároveň, kdykoli si vzpomněla na to, jak ten muž byl oslovován jako táta od malé Nomi.
Monique si byla vědoma, že malá Nomi vždycky chtěla tátu poté, co si uvědomila, že ostatní děti tátu mají. To se ale nedá vynutit.
Navíc ti, kteří jsou spojeni s Marriott International, jsou buď vynalézaví, nebo bohatí. Jak by se mohl zajímat o někoho, jako je ona?
Musí být vynalézavý nebo bohatý!
Byl to opravdu on, kdo je pozval na jídlo do luxusní restaurace?
Podívala se na jídelní lístek, takže věděla, že ty dezerty jsou extrémně drahé, protože to byly nové kousky. Musí být nesmírně bohatý, protože jim objednal celý stůl dezertů.
Proč se k ní choval tak dobře? Možná se o ni zajímal?
Monique zavrtěla hlavou. To by bylo nemožné. Má pětiletou dceru!
"Nomi, chápu, že chceš tátu, ale on není tvůj táta!" Monique si povzdechla. Musela to malé Nomi objasnit.
Malá Nomi chtěla odpovědět, že ten muž opravdu vypadal jako její táta a měla pocit, že je to její otec!
"Ten muž nemůže být tvůj otec," řekla Monique s úsměvem a s hořkostí na rtech.
"Chci tátu, který je vysoký a hezký. Musí se k mamince chovat dobře a chránit maminku před nebezpečím, protože maminka opravdu tvrdě pracuje," zamračila se malá Nomi. Chtěla někoho, kdo by se o její matku staral.
Monique cítila svíravou bolest u srdce a oči se jí zalévaly slzami. Zaparkovala auto na straně a vtisknula malé Nomi pusu na čelo. "Hloupá holko, jsem šťastná, dokud mám tebe."
Po krátkém zvážení Monique vysvětlila: "Neřekla jsem ti to, ale jednu holku obtěžovali při jízdě taxíkem. Myslela jsem si, že mnoho ženských zaměstnankyň v okolí taky tvrdě pracuje. Některé z nich bydlí blízko okraje města, aby ušetřily na nájmu. Takže si musí zavolat taxík, aby se dostaly domů po práci přesčas až do pozdních hodin. Jela jsem sem, abych přijala jejich žádosti, aby se nepotkaly s těmi špatnými muži."
Malá Nomi vždycky věděla, že její matka je laskavá osoba. Vždycky byla ohleduplná k ostatním, i když sama žila těžký život.
"Mami, jsi tak laskavá. Jsi anděl." Malá Nomi se usmála s hrdostí, její obrovské jasné oči se třpytily.
'Maminka je nejlepší a nejlaskavější anděl.'
Monique se zahřálo u srdce, když se podívala na rozkošnou malou Nomi. Její dcera byla důvodem, proč tak dlouho vydržela.
Lehce štípla malou Nomi do baculatých tváří a řekla: "Malá Nomi je taky malý anděl. Můžu pokračovat dál jako superžena, všechno kvůli tobě." Její tón byl plný lásky a něhy.
"Ano, maminka je nejhezčí, nejsilnější a nejandělštější superžena." Malá Nomi přikývla s neskrývanou pýchou na tváři.
Monique s radostí pozvedla koutky rtů a podívala se na Marriott Tower poblíž.
Nemohla si pomoct, ale vzpomněla si, že ten tichý pohledný muž nastoupil do jejího auta na stejném místě. 'Stane se to znovu tentokrát…?'