„Jak to, že už se ke mně chováš chladně, když jsi tak mladá?" Monique Xanderová si nemohla pomoct a protočila oči.
I ona musela uznat, že někdy se zdálo, že malá Nomi je chytřejší než ona.
„Teta Winnie se sem právě nastěhovala, ale zdá se moc milá. Z okna jsem si všimla, že pomáhala některým starším lidem vynést věci nahoru. Také se starala o pár zatoulaných koček dole," vysvětlovala malá Nomi.
Samozřejmě, že neklepala na dveře cizích lidí náhodou. Její instinkty jí říkaly, že teta Winnie od vedle je laskavá starší paní.
Malá Nomi toho od malička hodně vytrpěla. Navzdory své zvláštnosti byla ve srovnání s ostatními dětmi velmi vnímavá.
„Sedni si tady a počkej na mě. Půjdeme spolu domů po mé směně." Monique vzala malou Nomi do odpočívárny poté, co dojedla.
„Dobře," odpověděla malá Nomi poslušně.
Vypadala jako malý andílek se svými baculatými tvářemi, zářivýma očima a jemným hlasem.
Přinesla si s sebou obrázkové knížky, protože věděla, že nemá rušit matku v práci. Sedla si na židli a začala číst, přičemž občas vykoukla, aby zkontrolovala matku.
Už spala, když za ní Monique po směně přišla.
„Nomi, vstávej. Půjdeme domů." Monique dala malé Nomi pusu na čelo, její oči se naplnily
něhou mateřské lásky.
Celé odpoledne si poslušně četla obrázkové knížky a usnula vsedě; byla to tak hodná holčička.
„Mami." Malá Nomi pomalu otevřela oči, koutky úst se jí zvedly vzrušením, když uviděla matku. „Jdeme domů?"
„Ano," v Moniquině úsměvu byla něha. „Pojďme se něčeho najíst."
„Jupí!"
Pak společně vyšly z kavárny a držely se za ruce. Monique chtěla vzít malou Nomi do půjčovny aut, aby s ní začala noční směnu jako řidička taxi.
'Do toho, holka!'
Monique se povzbudila.
Musela tvrdě pracovat, aby získala peníze na koupi auta, aby ušetřila na nákladech na pronájem taxíku. Pak musela pracovat ještě tvrději, aby získala peníze na koupi domu, aby Nomimu poskytla domov, bezpečné útočiště, které by patřilo jen jim dvěma.
…
Kancelář předsedy, 23. patro Marriott International Tower.
„Pane předsedo Moore, tady jsou informace o Monique Xanderové." Mandy Jane, sekretářka předsedy Moorea, vstoupila do místnosti.
K bílé blůze měla sladěnou černou kancelářskou sukni, která lichotila její štíhlé postavě a útlým nohám. Vypadala velmi schopně s elegantním make-upem a dlouhými vlnitými kaštanovými vlasy, které jí spočívaly na ramenou.
S úctou položila hromadu papírů na stůl v předsedově kanceláři.
„Monique Xanderová žije ve městě B. Opustila univerzitu, když jí bylo osmnáct, a porodila dceru, které je v současné době pět let. Ve městě B pracuje na částečný úvazek. Přes den pomáhá v Mansion Coffee a v noci řídí taxi pro Stormchase," pokračovala Mandy.
Nechápala, proč se předseda Moore pídí po informacích o obyčejné ženě s dítětem.
Jako mocná osobnost v obchodním světě byl předseda Moore touhou nesčetných dam, které zoufale toužily být s ním, a přesto Mandy nikdy neviděla, že by se o nějakou ženu zajímal.
Když ji však předseda výslovně požádal, aby o té ženě zjistila informace, vyhověla a sestavila podrobné informace o ženě v co nejkratším čase.
„Rozumím." Henry Moore s hlubokým hlasem přikývl s lhostejným výrazem a naznačil jí, aby odešla.
Mandy se uctivě uklonila a odešla.
Henry měl mimořádně prostornou kancelář v černo-bílém provedení. Jeho kožená pohovka a masivní stůl z ušlechtilého dřeva byly jedinečné designy vytvořené slavnými evropskými designéry, nábytek byl jednoduchý, ale přesto náležitě extravagantní.
Henry rytmicky poklepával svými štíhlými prsty na stůl, když seděl na své nádherné kožené pohovce.
Jeho chladně klenuté obočí, výrazný nos a vytesaný profil z něj dělaly výjimečně pohledného muže, jeho výrazné oči byly plné arogance.
Jeho štíhlé a svalnaté tělo bylo nepopiratelně mužné. Ve svém drahém černém obleku na míru vypadal elegantně a sofistikovaně jako člen královské rodiny.
Původně si myslel, že to, že poprvé usnul v taxíku, byla anomálie.
Nicméně usnul znovu i podruhé. Byl to nenucený a útulný spánek.
Předtím bojoval s nespavostí, ta noc před pěti lety byla jedinou výjimkou.
Mohla by to být ta samá dívka jako před pěti lety?
Henry se natáhl na své nádherné kancelářské židli, vzal do ruky papíry o Monique, jeho oči se rozzářily a obočí se mu lehce zvedlo zvědavostí.
První, co uviděl, když otočil papíry, byla fotografie Monique Xanderové. Byla to její univerzitní registrační formulář, když jí bylo 18 let, a všechny její úhledné rysy byly jasně vidět na její mladé tváři. Její rty byly mírně prohnuté nahoru a vytvářely lehký úsměv.
Pak pokračoval v četbě papírů nespěšně. Jeho zaměstnanci byli dobře vyškoleni, aby byli schopni získat tak rozsáhlé informace v krátké době.
Monique Xanderové je v současné době 23 let. Vychovával ji dědeček od jejích dvou let, kdy její matka, Miranda Xanderová, podvedla svého manžela a dosáhla rozvodu. Její dědeček zemřel, když jí bylo osm, a před svou smrtí ji svěřil svému strýci, Zephyru Xanderovi. Zůstala u svého strýce až do svých 18 let, kdy otěhotněla a odešla ze školy.
Součástí byl také rozhovor se spolužačkou Monique z H University, nejlepší univerzity ve městě B.
Monique Xanderová byla, za boží milosti, ve třetím týdnu těhotenství, když odešla ze školy, a už na ní byl vidět mírný hrbolek. Mezi studenty se šířily rozsáhlé zvěsti, že ji finančně podporuje někdo bohatý. Jak se říká, špatné zprávy mají křídla. Monique se v té době rychle stala horkým tématem hovorů na univerzitě.
Někteří sousedé se také vyjádřili, že Monique Xanderová byla inteligentní dívka s dobrými známkami a chováním. Byla škoda, že byla podvedena a otěhotněla v mladém věku.
Henryho oči klesly, když pokračoval v četbě. Jak se v jeho černých očích rozvíjela chladnost, vypadal opravdu zastrašujícím dojmem jako Asura z pekla.
Viděl její tvář, když řídila, a myslel si, že vypadá čistě a nevinně. Myslel si, že je to někdo s lepšími standardy.
Proč by jen tak vstoupila do jeho pokoje, kdyby byla někým s vysokými standardy?
Musela být děvka.
Nemohl uvěřit, že pohodlně usnul v blízkosti ženy, jako je ona, ta ironie byla silná.
Pak mu prolétla hlavou myšlenka na to, jak flirtuje s jinými chlapy…
Cítil se opravdu nepříjemně.
…
Na rušné ulici rytmicky zářila blikající neonová světla jako malé víly.
Malá Nomi byla nesmírně šťastná, protože jí matka slíbila odměnu za to, že jí přinesla předchozí den obědový box.
Zastavily se v hračkářství poblíž ulice a malá Nomi si vybrala plyšovou hračku Dory, která uměla mluvit, protože v ní byly baterie.
„Hele, to je Dora průzkumnice!"
„Mami, podívej. To je Dora průzkumnice!" Malé Nomi se ta hračka moc líbila. Schovala se za hračku a hrála.
„Swiper, nekraď! Swiper, nekraď!" Monique se přidala.
Malá Nomi se zasmála, její úsměv byl nádherný jako kvetoucí květina.
Monique se také začala smát.
Poté přijala žádost cestujícího, zatímco si malá Nomi hrála s hračkou a poslušně seděla na předním sedadle.
Malá Nomi usnula s Dorou v náručí, když se začalo stmívat.
„Stormchase přijímá vaši žádost."
Monique vzala telefon, aby si jako obvykle zkontrolovala místa vyzvednutí a odvozu. Měla vyzvednout cestujícího v baru RK a odvézt ho na ulici Ruby Star.
Byla to ulice, kde byl dům jejího strýce.
Monique byla po kontrole adresy ohromená, jejím tmavým jasným očima probleskl náznak paniky.
Chtěla žádost zrušit, ale zastavila se, aby se podívala na svou malou Nomi, která vedle ní tvrdě spala. Neochotně žádost přijala, aby si vydělala víc peněz.
Zastavila svůj taxík plynule v uličce poblíž baru. Pod rozmazanými světly byli lidé opilí.