Kapitola 229
Enzo
Pomalu jsem zvedl ruku a sundal si sluneční brýle z obličeje. Bylo to riskantní odstranit tu bariéru a dovolit tomu muži, aby mě viděl. Opravdu viděl. Nemohl jsem mu dovolit vidět tu bolest, která mi ochromovala končetiny. Ten žal, co mi roztříštil hruď. Musel jsem být chladný. Vzdálený. Bezcitný. A pokud to zvládnu, bude to ten nejlepší zasraný výkon mého života.
Hlaveň devítimilimetrovky se