Kapitola 248
Vytáhl židli po mé levici na konci stolu, rozepnul si sako a posadil se. „Říkal jsem ti to.“ Unaveně si povzdechl a promnul si oči palcem a ukazováčkem jedné ruky. „Ode mě.“ Sval se mu zacukal na tváři, přímo nad jizvou po kulce mého otce.
„Vím, co jsi mi říkal. Ale jestli máš o mě tak zatraceně strach, Enzo, tak proč mě pořád nutíš být s tebou? Nechci tady být. Nechci být s tebou.“ Každé slovo zp