Kapitola 114
OLIVIE
Po hodinách strávených v pokoji s Lupitou, která mě utěšovala, jsem nakonec usnula. Nevím, kdy Lupita z pokoje odešla, ale když jsem se ráno probudila, nikde nebyla. Vedle mě seděl Samuel a pozoroval mě. Na rtech se mi objevil úsměv. „Dobré ráno, broučku, jak se máš?" zasmál se a zabořil obličej do mého hrudníku.
U srdce mě zahřálo, že ať se v mém životě stane cokoliv, nikdy nebudu sama a m