Kapitola 297
A pak, zrovna když jsem si myslela, že se zblázním, uslyšela jsem hlas. Přicházel zezadu, slabý, ale jasný, prořezávající chaos.
„Paní! Jsme tady.“
Otočila jsem se prudce, srdce mi poskočilo až do krku. Tam, částečně schovaný za velkým květináčem u vchodu, jsem uviděla strážného, Jamese. Jeho tvář byla popelavá, oči rozšířené starostí. Sotva jsem se na něj dokázala soustředit. Můj pohled se okamži