Kapitola 223 Kniha 3 Osud prokletého Alfa
VALENS
Nevzpomínám si, že bych se někdy cítil tak lehce, jako když jsem sledoval svou družku spát s rukou položenou na břiše. Měl jsem tam štěně. Moje dítě. Přistihl jsem se, jak jí hladím ruku na břiše. Trhla sebou a zamračila se, a tak jsem, abych ji neprobudil, ruku odtáhl, ale ona ji chytila a pevně mi ji přitiskla na břicho. Zadrhl se mi dech v hrdle, když se mi hrudí rozlilo teplo.
"Kdy se v