Kapitola 394 Matčin zármutek
Tiše jsme ji sledovali, jak se nuceně zasmála a vzápětí vzlykla. „Seth… můj hodný chlapec… věděla jsem… věděla jsem, že není šťastný, ale co jsem udělala? Pořád jsem na něj tlačila a nakonec… nakonec se rozhodl, že už toho má dost.“ Otřela si koutky očí. „Jestli ho někdo zabil, byla jsem to já. Já ho dohnala k smrti.“
„On to ale neudělal,“ zamumlala jsem a sledovala, jak se ta hrdá žena odvrátila,